Cenu Břetislava Štorma vyhrál projekt památníku Rudá věž smrti
30/6/2026
Soutěž pořádá Ústav památkové péče Fakulty architektury ČVUT a Český národní komitét ICOMOS. Cílem je podpora zájmu studujících o obor památkové péče a zvyšovat úroveň jejich připravenosti pro praxi v oblasti péče o kulturní dědictví. Soutěž je zaměřena na oceňování nejkvalitnějších koncepčních studií a projektů zpracovaných v ateliérech Ústavu památkové péče.
První místo a Cenu Břetislava Štorma za vítězný projekt získal Vojtěch Cuhra. Zabýval se jednou z možných variant pojetí památníku, který by mohl vzniknout v národní kulturní památce Rudá věž smrti v Ostrově nad Ohří. Práce dokumentuje možnost vybudování moderního památníku včetně kulturního multifunkčního sálu, aniž by se výrazně narušila autenticitu místa. Bývalá třídírna uranových rud je od roku 2019 zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO v rámci hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří. V loňském roce přešla do správy Národního památkového ústavu a pro veřejnost je zpřístupněna v provizorním režimu. „Autor úlohu vyhodnotil jako zkušený profesionál, ocenili jsme velmi kvalitní metodologii. U podobně citlivých míst je důležité zachovat vypovídající hodnotu paměti místa, historické architektonické vrstvy a nesnažit se je idealizovat nebo překrývat novými. Střídmost v užití nových funkčních prvků je v tomto případě výhodou, nikoliv slabinou,” uvedl předseda poroty Jan Sedlák.
Druhé místo získala Aneta Prouzová za návrh rehabilitace krajiny Žibřidic. Vychází z historické struktury krajiny Podještědí, jejíž prostupnost obnovuje rekonstrukcí zaniklých cest s návazností na přirozený život vesnice, zemědělskou krajinu a lesy. Na historické cesty navazuje novým propojením tras pro pěší a cyklisty. Návrhem vrací území ekologickou stabilitu pomocí obnovy mezí, alejí, sadů a dalších krajinných prvků, které zadržují vodu a omezují erozi. Obnovuje také poutní cestu do Jablonného v Podještědí. „Autorčinou silnou stránkou je schopnost identifikovat klíčové prvky a elementy krajiny, které nesou charakter a identitu daného území. Projekt nabízí hodnotný návod, jak přistupovat ke stěžejním problémům krajiny,” stojí v hodnocení poroty.
Návrh komunitního centra v Žibřidicích od Anny Bednářové se umístil na třetí příčce. Oživuje identitu původního areálu statku, kterému dává novou funkci v podobě kavárny, multifunkčního sálu, knihovny a řemeslných dílen. Reprezentativní rychtě ponechala původní hmotu, výraznou změnu navrhuje u dvou stodol. Navrací také cestu ke kostelu sv. Šimona a Judy, která celý prostor otevírá veřejnosti. „Projekt je příkladem kultivovaného a poctivého přístupu se zachováním kontextu paměti místa a místní architektury. Kreativně experimentuje s tradičním materiálem při interpretaci hrázděné konstrukce. Porota ocenila náročné a složité užití tohoto prvku tradiční stavební techniky se zřetelným přiznáním nové intervence, avšak ve vysoce estetické formě,” hodnotí porota.
Čestné uznání získali Štěpánka Beránková a Radim Fiala za návrhy městských kašen v Domažlicích. Štěpánka Beránková se zabývala obnovou historických kašen a návratem vody jako významného městského prvku s rekreační, estetickou a kulturní funkcí. Vychází z výzkumu původních kamenických technologií, vodního systému i údržby. Radim Fiala navrhl obnovu kašny formou novotvaru vycházejícího z prvků zaniklých domažlických kašen. Jako materiál zvolil hladký světle okrový beton, který je použit pro dlažbu, stěny a pilíř kašny. Porota kladně hodnotila propojení historické roviny objevující ztracená místa s aktuálními potřebami, jako je reakce na přehřívání měst a potřeba obnovy zaniklých vodních prvků. Projekty zdařile kombinují přístup obnovy kašen v tradiční podobě a návrh soudobého novotvaru. Vrací tak do struktury města jeho ztracenou identitu a kvalitu.
Druhé čestné uznání obdržel Vojtěch Suchan za návrh obnovy nádražních budov v Plaňanech, Zásmukách a Kouřimi na jedné z nejstarších místních drah. Zabývá se odpovědí na otázku dalšího využití staničních budov a jejich okolí. První částí práce je soubor analýz historie vzniku místních drah. Dále jsou pro jednotlivá nádraží zpracovány bližší analýzy možností jejich budoucího využití. „Práce představuje mimořádně kvalitní průzkum souboru drážních objektů, ukázku jejich rehabilitace a nového využití. Obdobné drážní budovy trpí vnímáním opakující se a přehlížené architektury, která postupně mizí, často demolicí nebo překrytím soudobými nekvalitními zásahy. Jedná se o takřka typové stavby z 19. století, avšak s velkou stavební a architektonickou kvalitou dokreslující identitu mnoha českých měst a vesnic. Práce může sloužit jako vzor kultivovaného přístupu k obnově drážních staveb, který stojí v přímém protikladu k současným necitlivým opravám,” stojí v hodnocená poroty.
