Zprávy

Studenti naší fakulty navrhli a vyrobili šest originálních útulen do Krkonoš

Vánice nebo liják už návštěvníky Krkonoš nezaskočí, skrýš najdou v nových útulnách, které navrhli a sami také vyrobili naši studenti. Celkem šest originálních staveb představili veřejnosti za účasti vedení fakulty, rektora ČVUT doc. Vojtěcha Petráčka a partnera projektu Správy Krkonošského národního parku ve čtvrtek 17. ledna 2019. Do Krkonoš se útulny přemístí na jaře, do té doby budou vystavené před budovou fakultou.
© Jiří Ryszawy

Po úspěšné spolupráci v loňském roce, kdy studenti vyrobili do Krkonoš lávky, jim Správa KRNAP svěřila návrhy a realizaci šesti útulen. Tyto nouzové přístřešky slouží v horách na křížení pěších tras, není jich ale dost a některé už dosluhují. Dvě útulny nahradí ty dosluhující a další čtyři se objeví na nově vytipovaných místech.

"Se studenty architektury spolupracujeme rádi. Je to výhodné pro obě strany. Oni získávají zajímavou možnost realizace jejich neotřelých nápadů a my zase kvalitní návrhy pro naše potřeby. Předchozí spolupráce na lávkách přes některé krkonošské potoky se osvědčila, a proto jsme se rozhodli spolupracovat i na podobě útulen," říká ředitel Správy Krkonošského národního parku Robin Böhnisch.

Projekt útulen umožnil celkem 29 studentům a 6 pedagogům z Ústavu navrhování II FA ČVUT absolvovat během jednoho semestru celý proces vzniku stavby od průzkumu terénu, přes ideový návrh a projekt, až po provedení vlastníma rukama. „Naučit se realizovat nápad je asi nejvýstižnější popis našeho snažení. Nejde jen o ten samotný nápad, ale o prověření jeho síly a reálnosti od začátku až do konce, od první čáry na papíře po poslední zašroubovaný vrut,“ vysvětluje vedoucí projektu architektka Hana Seho.

Studenti měli za úkol vytvořit přístřešek, kde si mohou turisté odpočinout, nebo se schovat před nepříznivým počasím. Jediným omezením byla maximální velikost 16 m² zastavěné plochy a cena, která neměla překročit 60 tisíc korun za jednu útulnu. Projekt odstartoval v říjnu, kdy se z celkem 30 návrhů vybralo šest k realizaci. Na těch pracovali studenti v šesti týmech, na samotnou stavbu pak většině z nich musely stačit první dva lednové týdny.Výsledkem je šest zcela originálních staveb. Inspirací byla studentům místa, na kterých budou útulny stát, výhledy na hřebeny Krkonoš nebo běžné turistické vybavení, jako je stan. Návrhy musí obstát v náročných klimatických podmínkách a jejich konstrukce by měla fungovat na principu stavebnice, aby je mohli v Krkonoších používat opakovaně. Studenti přinesli inovativní a zábavná řešení. Trouchnivějící áčkovou útulnu na toku Bílého Labe nahradí KØMEN. Inspirací konceptu – kamene byl společně s reliéfem krkonošských svahů blízký Balvanový vodopád. „Nepravidelný, ale kompaktní tvar vyvolává pocit bezpečí, světlé dřevo v interiéru kontrastuje s plechovým opláštěním a špatným počasím. Fasáda z falcovaného plechu odolá horským podmínkám, díky zvolenému materiálu bude stárnout a měnit svůj vzhled stejně, jako kámen porůstá mechem,“ popisuje svůj návrh Julie Kopecká.

Z tradiční formy přístřešku vychází návrh ATÜLN, útulny na Klínové cestě. Její dominantou je okno v čelní stěně, které nabídne jedinečný výhled. Vyvýšený vstup zase umožní přístup i v závějích sněhu. Vnější obklad je z opalovaných prken. „Tato tradiční japonská úprava dřeva má nejen estetickou funkci, ale zvyšuje odolnost dřeva vůči povětrnostním podmínkám, plísním a škůdcům a prodlužuje jeho životnost,“ dodává autor ATÜLN Pavel Struhař.

Pro útulnu pod Dvoračkami JENGA vymyslel Jakub Daniel prostorový koncept dřevěných boxů, ze kterých lze rychle a snadno stavbu sestavit a v případě poškození každý modul jednoduše opravit nebo vyměnit. Boxy jsou vyrobeny z masivních dřevěných CLT panelů a jejich rozměry v nich umožňují pohodlně sedět i ležet. Dřevěnou konstrukci chrání fasáda z vlnitého průsvitného sklolaminátu.

Pro celoroční používání na vytížené turistické trase je uzpůsobena útulna OKO na Rýchorském křížení. Díky velkým okenicím ji lze v létě celou otevřít, na zimu se pak útulna stává útočištěm, ve kterém je možné v nouzi přenocovat. „Z tmavé fasády vystupuje pouze jeden prvek – střešní okno z tvarovaného plexiskla. Je to oko útulny, do kterého může pozorovatel vstoupit a vnímat okolní dechberoucí krajinu,“ vykládá koncept autor OKA Roman Hrabánek.

STAN, útulna nedaleko soutoku řeky Mumlavy s Lubošskou bystřinou, bude sloužit pro návštěvníky vracející se z hor zpět do Harrachova. Markéta Laštovičková o svém návrh říká: „Hlavní inspirací byl stan, který také poskytuje nouzové přespání a rychlý komfort, když jsme právě na cestách.“ Zdánlivě jednoduchý koncept ale díky nepravidelnému zkosení střechy dává útulně nový, rafinovaný výraz.

Originálně přistoupil k zadání Jakub Kochman autor útulny SILO na Slunečné stráni u Svobody nad Úpou. Pro minimalistickou stavbu ve tvaru válce se rozhodl využít staré ocelové silo, které získal za cenu šrotu: „Zvažovali jsme různé možnosti výroby a nejvhodnější nám připadá recyklace starých a dále nevyužitelných materiálů nebo výrobků. Přišla nám důležitá také možnost reprodukovatelnosti, aby se útulna mohla zároveň stát určitým symbolem.“

Útulny bylo možné realizovat díky finanční podpoře ČVUT a Správy KRNAP. S velkou vstřícností se projekt setkal u řady firem, které pomohly finančně nebo formou technické konzultace. Některé společnosti velkoryse poskytly studentům prostory pro výrobu a své odborníky. Velmi dobře také zafungovala spolupráce s odbornými školami nižších stupňů.

AUTORSKÁ ZPRÁVA O ÚTULNĚ ATÜLN

Útulna na Klínové cestě

ateliér Hlaváček a Čeněk

autoři: Tereza Houdková, Nikola Macháčová, Radka Smičková, Pavel Struhař, Veronika Tichá

 

Krásné místo s dalekým výhledem přes travnaté pláně na protější hřebeny Krkonoš, náročné vysokohorské klimatické podmínky, připomenutí shořelé Klínové boudy, tradice a inovace. Návrh vnímáme jako modernizaci klasických krkonošských útulen, jejichž strmá střecha nejlépe vyhovuje místním sněhovým podmínkám.

Vnější nosná krovová konstrukce, která útulnu vyzdvihuje necelé dva metry nad terén, umožňuje přístup i v zimě při obvyklé výšce napadaného sněhu. Pod útulnou se zároveň kolemjdoucí schovají před sněhem a deštěm. Nahoře v závětří přístupném po ocelovém žebříku propadává sníh a nepořádek roštem z vertikálně kladených fošen. Dveře splývají v jednolitou plochu s příčkou obloženou prkny a otevírají se z praktických důvodů ven. Přímo proti vstupu se příchozímu naskýtá působivý pohled skrze prosklený jihozápadní štít. Výhled tvoří dominantu prostoru. Hoblovaná prkna napuštěná olejem odkazují na tradici a jejich průběžná svislá spára pokračuje na podlaze i bytelných lavicích, na nichž lze sníst svačinu i přečkat noc.

Celá útulna je vyrobena ze smrkového dřeva. Konstrukci vnitřního tubusu představuje trámkový rošt, v interiéru obložený prkny a zvenčí překrytý OSB deskami s hydroizolací ze samolepících asfaltových pásů. Latě a kontralatě potom nesou vnější obložení z opalovaných prken - tato tradiční japonská úprava, která záměrně kontrastuje světlému řešení interiéru, má nejen estetickou funkci. Výrazně zvyšuje odolnost dřeva vůči povětrnostním podmínkám, plísním a škůdcům a prodlužuje tak jeho životnost. Vnitřní tubus je rozložitelný na dva moduly kvůli bezproblémové dopravě do Krkonoš.

AUTORSKÁ ZPRÁVA O ÚTULNĚ JENGA

Útulna pod Dvoračkami

ateliér Seho a Světlík

autoři: Jakub Daniel, Jana Fišarová, Hana Nováková, Kateřina Vrbová, Daniela Lukáčová, Zuzana Malá, Andrea Nováková

 

Navrhovaná útulna se nachází poblíž frekventovaného rozcestí v Sedle pod Dvoračkami v Krkonošském národním parku. Na rozcestí se kříží trasy běžkařské, turistické (Exkurzní a Vlčí cesta), cyklistické a asfaltová příjezdová cesta od Rezku. Útulna je situována vchodem na východ k přilehlé cestě vedoucí k horské boudě na Dvoračkách.

Naším záměrem bylo vytvořit útulnu, která bude jednoduše a sériově vyrobitelná, lehce sestavitelná a bude možné ji univerzálně umisťovat na lokace s různou morfologií terénu. Útulna je navržena jako skládačka tak, aby jednotlivé části mohly být sestaveny v chráněném prostředí truhlářské dílny a potom bez větších potíží přepraveny na místo výstavby.

Primární část konstrukce je sestavena ze sedmi shodných modulů, boxů z CLT panelů, které zároveň formují interiér. Dimenze jsou voleny tak, aby se v něm dalo pohodlně sedět i ležet. Útulna je založena na zemních vrutech. Podsada je tvořena pěti řadami dřevěných trámů. Na spodním roštu je posazeno první patro sestavené ze tří modulů o rozměru 650 x 2100 x 1500 mm. Čtyři moduly v druhém patře jsou zrcadlově převráceny a spojeny s prvním patrem dvourychlostními vruty, čímž útulna dosahuje velké prostorové tuhosti. Konstrukce je završena plochou střechou s EPDM folií. Vstup s ocelovými dveřmi je krytý vykonzolovaným modulem, který ze statických důvodů ještě zavěšen na střešním roštu.

Před vstupem je samostatně umístěna rektifikovatelná pororoštová plošina, která pomáhá vyrovnávat terén a výšku vstupu. Vzniknou tak dva příjemné schody z exteriéru do interiéru. Fasáda je navržena z jemně vlnitého průsvitného sklolaminátu. Dvě role obtáčející jednotlivá patra útulny jsou kotveny na ošetřené smrkové latě. Spodní role přesahuje moduly prvního patra a přikotvena na ocelové konzoly napomáhá chránit základovou podsadu.

 

AUTORSKÁ ZPRÁVA O ÚTULNĚ KØMEN

Útulna u Bílého Labe

ateliér Hlaváček a Čeněk

autoři: Anna Blažková, Erik Ebringer, Julie Kopecká, Michael Košař, Michaela Křižáková

 

Je nás pět, máme rádi hory, stěžujeme si na neustálé sezení u počítače a ztrácení se ve virtuální realitě. Proč se tedy po hlavě a bez rozmyslu nevrhnout do stavby nové útulny do Krkonoš?

Od pramene Bílého Labe nás turistická cesta vede přes nejkrásnější výhledy na nejvyšší horu Krkonoš až do zalesněného údolí ke Špindlerovu mlýnu. Na stoupající a klesající cestě narazíme na nespočet zajímavých přírodních úkazů. Jedním z nich je Balvanový vodopád, překvapivý zlom na malém toku Bílého Labe. V jeho blízkosti stojí trouchnivějící áčková útulna. Je schovaná mezi stromy a otevírá se do dětského hřiště s ohništěm a několika lavičkami.

Koutek v závětří na dohled od vodopádu i od cesty nemůžeme pustit z hlavy, naši novou útulnu proto umisťujeme na místo té stávající. Navrhujeme útulnu zakrytou stromy a pevně zasazenou v Krkonošské krajině. Inspirací pro tvar byl samotný Balvanový vodopád, do kterého byl ještě nedávno vklíněn velký balvan, šutrák, kámen... Kámen zároveň vnímáme jako nedílnou součást struktury hor, je to materiál, který tvoří Krkonoše, je to podklad, který zachytává život.

Nepravidelná, ale kompaktní struktura vytváří pocit bezpečí a úkrytu, světlé dřevo kontrastuje s plechovým opláštěním a špatným počasím. Útulnu lze prohlédnout skrz, větším oknem kolemjdoucí nahlížejí dovnitř, návštěvníci jím vyhlížejí na nebe, když čekají, až se zlepší počasí. Menší okno poskytuje pohled mezi stromy k Bílému Labi. Pod okny jsou umístěny dvě lavice s opěrkami, zkosenými stěnami útulny. Fasáda z falcovaného plechu odolá horským podmínkám, díky zvolenému materiálu bude stárnout a měnit svůj vzhled stejně, jako kámen porůstá mechem.

OKO

Útulna na Rýchorském křížení

ateliér Mádr a Tomš

autoři: Roman Hrabánek, Alexandr Kachalov, Lukáš Kalivoda

 

Je to malé i velké, otevřené i uzavřené, schováš se do toho v létě i v zimě. Co je to? To je náš návrh zastavení na turistické trase mezi Horním Maršovem a Žacléřem – útulna, která je zároveň rozcestníkem, příjemným místem k odpočinku i okem – orámovaným krkonošským obzorem.

Koncept vychází ze samotné podstaty útulny jako bodu na turistické cestě, který sám není cílem výletu a ani se jim nesnaží být. Pomáhá nám v orientaci, je vertikálou, ke které můžeme směřovat. Zároveň nám poskytuje přístřeší a dává možnost prohlédnout si okolí z výšky.

Útulna se nachází na vytížené horské křižovatce ve východních Krkonoších. U Rýchorského kříže se v průběhu roky střídají pěší turisté, cyklisté, běžkaři, aktivní sportovci i rodiny s dětmi. Celoročnímu používání je uzpůsobena dispozice stavby, jejíž přízemí se v létě značně otevírá a tím zvětšuje pobytovou plochu pro odpočinek, snědení svačiny a poskytuje úkryt před sluncem i nečasem. Na zimu se velké okenice uzavřou, útulna se stává doupětem, které vás ochrání před jakoukoli nepřízní počasí.

Když je nejhůř, můžete přenocovat v prostoru galerie pod polokulovitým oknem. Nad ránem vás probudí lámající se paprsky vycházejícího Slunce. Celá stavba je vytvořena z dřevěných rámů, které jsou zavětrovány zevnitř pomocí překližky. Světlost a útulnost vnitřního prostoru je v kontrastu s velmi tmavým vnějším vzhledem, který odkazuje na okolní boudy nejen barevností, ale i skladbou prken na fasádě. Z té vystupuje pouze jeden prvek, střešní okno z tvarovaného plexiskla. Je to oko útulny, do kterého může pozorovatel vstoupit a vnímat okolní dechberoucí krajinu z jiné perspektivy.

AUTORSKÁ ZPRÁVA O ÚTULNĚ SILO

Útulna na Slunečné stráni

ateliér Mádr

autoři: Jakub Kochman, Nicoll Šiková, Pavla Neradová

 

Útulna SILO stojí na Slunečné stráni na křížení dvou cest. Dosud tu žádná útulna nestála. Návrh vychází z jednoduché myšlenky. Je to místo pro odpočinek i ochranu před nečekaným deštěm. Nespočet možností výroby, velké množství dostupných materiálů, omezený rozpočet, myšlenka opětovného využití starých i přírodních hmot jako cesta k udržitelné architektuře.

Ocelové silo získané za cenu kovového šrotu, zasazené do nového kontextu. Stojí výsypkou vzhůru a je zapuštěno půl metru pod zem, má tvar válce a při pohledu na něj vás může napadat mnohé. Zakonzervování pomocí voskování, které ocel částečně chrání před korozí a současně uchovává industriální charakter, je důležitou součástí celé podstaty a mystičnosti díla. Starý materiál a jeho princip jsou v co největší míře zachovány a doplněny o prvky nové. Otvory jsou orámovány nerezovými plechy, které vystupují z utilitární válcové konstrukce.

Na první pohled poznáte, kudy můžete do sila vstoupit a odkud můžete pozorovat krajinu. Severní vstup směřující k cestě je jako vchod do nové dimenze. Je vysoký a úzký. V silu jsou dva průzory. Podélný směřuje do otevřené krajiny, rámuje ji a díky němu můžeme pozorovat harmonii přírodních tvarů a prvků. Příčný nabízí pohled na rozcestí. Je vidět, kdo přichází.

Všechno má své opodstatnění, každý prvek je promyšlenou součástí celku a dotváří naše pocity a prožitky z místa. Tajuplnost podpořená působením světel a stínů. Každý krok je zesilován akustikou sila. Světlo pronikající kulatým otvorem ve špici propůjčuje surovému interiéru sila sakrální atmosféru. Jediným prvkem uvnitř je masivní dřevěná lavice. Je to prstenec z ohýbané dubové dýhy a symbol spojení, píle a precizního detailu. Celý projekt je vytvořen s ohledem na udržitelný rozvoj a recyklaci starých materiálů.

AUTORSKÁ ZPRÁVA O ÚTULNĚ STAN

útulna Harrachov

ateliér Kordovský a Vrbata

autoři: Martin Kuncl, Markéta Laštovičková, Andrej Siman, Dana Skořepová, Dominik Sláma, Kristýna Trpkošová

 

Lokalita pro umístění útulny se nachází nedaleko soutoku řeky Mumlavy s Lubošskou bystřinou, na jedné z významných tras v NP Krkonoše. V současné době zde nalezneme malé odpočívadlo, které je umístěno podél frekventované cesty. Nová útulna návštěvníkům poskytne daleko větší komfort, zejména při nepříznivém počasí.

Záměrem bylo vytvoření zázemí pro turisty, kteří se budou vracet z náročné procházky z hor zpět do Harrachova. Z tohoto předpokladu vyplývá i situování vstupu do útulny, který se otáčí směrem do hor. S tvarem útulny bylo pracováno pouze jako se střechou. Hlavní inspirací byl stan. Který také poskytuje nouzové přespání a rychlý komfort, když jsme právě na cestách. Cílem tedy bylo vytvoření pohodlného a funkčního zázemí pro návštěvníky. Místa, kde se schovají před deštěm a případně zde mohou i nouzově přespat.

Jedná se o dřevostavbu, kde hlavním nosným prvkem je konstrukce rámů z KVH profilů. Nosná konstrukce je pobita osb deskami, které tvoří zavětrování i pohledovou část interiéru. V interiéru je rovněž vidět nosná konstrukce, která je charakteristickým prvkem. Celá útulna je „zabalena“ do difuzní folie. Na ní jsou latě, které tvoří provětrávanou mezeru. Jako plášť je zvoleno pobití z modřínových prken. Na střeše jsou dávány na peření, aby voda mohla lépe odtékat. Na svislých stěnách jsou modřínová prkna dávána svisle. Dveře jsou také z modřínových prken a navazují na fasádu. Modřínová prkna byla vybrána díky své trvanlivosti a vlastnosti přirozeného stárnutí. Veškeré materiály byly vybírány s ohledem na umístění v národním parku. Konceptem bylo vytvoření jednoduchého přístřešku z materiálů, které v přírodním prostředí nebudou vypadat cizorodě

Za obsah této stránky zodpovídá: Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D.