Martina Hrabová je historička umění se specializací na dějiny moderní architektury v přeshraničních souvislostech. Doktorát získala na Univerzitě Karlově v Praze, kde obhájila disertační práci o českých asistentech v Le Corbusierově ateliéru. Publikuje v domácích i zahraničních odborných časopisech a získala řadu prestižních stipendií, včetně stipendia francouzské vlády, grantu od Fulbrightovy nadace a Kanadského centra architektury v Montrealu. Je držitelkou Ceny Josefa Krásy za knihu Galaxie Le Corbusier (česky Artefactum 2021, anglicky Routledge Press 2025), ve které se věnuje sociálním vazbám z pařížského ateliéru prostřednictvím dobových fotografií. Ve svém aktuálním výzkumu se zabývá Le Corbusierovým ateliérem v mezinárodním kontextu, mechanismy fungování architektonických kanceláří, osobnostmi v pozadí dominantních figur dějin architektury, ženami architektkami, a úlohou sociálních sítí v dějinách architektury.