Návrh představuje koncept „architektonického parazita“ – samostatné,
konstrukčně nezávislé struktury vložené do historického těla nádražní haly.
Projekt reaguje na dynamiku místa, kde se potkává neustálý pohyb s potřebou krátkodobého klidu.
Hlavním motivem je objemová kaskáda. Objekt respektuje geometrii původní klenby, ale záměrně se od ní distancuje stupňovitým uskočením pater.
Tato gradace plní dvě funkce: staticky optimalizuje rozložení zátěže vložené
konstrukce a vizuálně otevírá prostor směrem vzhůru k zenitálnímu světlu
haly. Zatímco nejširší první patro ukotvuje objekt v prostoru nástupiště,
nejužší třetí patro graduje směrem k vrcholu klenby, čímž vytváří dynamický
dialog mezi starým a novým.
