RYBÍ KOSTRA

Štěkot psa odráží z města a propustí jen šum. Projít skrz dovolí jen některým psům. Takový je dům, co ho Botič odmítá jako slečna posledního z 5 nápadníků. On ji ale chrání. Začíná a končí. Z povzdálí přihlíží jak s ní ti 3 tančí. Chce si smlsnout, kočka kolemjdoucí. Na rybí kostře neobrané. Však v mase, co obaluje kosti, lidé žijí životy osudem dané. On drží a odolává, slábne vůle kočky co touží. Skoro 20 metrů, těžký, rychlý, ale svěží. Má první slovo, pak se děj vůle boží.