Špalíček

Potůček vesele hopsá po kamenech. Ten kousek cesty pod terasami je jeho oblíbený, do nedávna tu jen parkovala auta a jemu nikdo nevěnoval příliš pozornosti. Teď tu vyrostly dva domy. Mají trochu zvláštní tvar, podobně jako zbytek Vimperku. Ten světlý je nejrušnější večer. Line se z něj hudba a smích. Jeho světla se odráží na hladině a ta mu na oplátku hází prasátka po stěnách. V tom tmavém se to lidmi jen hemží. Kolečka kufrů rachotí po dlažbě, jen aby za pár dní rachotila opačným směrem. Dole je ale vidět povědomé tváře. Klevetí nad hrnkem kávy a vrací potoku jeho zaujatý pohled. Když je zrovna hezky, přijdou blíž. Posadí se na schody, odkopnou boty a smočí chodidla v ledové vodě.