PRAŽSKÁ FILHARMONIE NA KLÁROVĚ

Na břehu Vltavy, tam, kde se historie potkává s věčným proudem řeky, vyrůstá nová filharmonie jako zkamenělá píseň Klárova. Její stěny v barvě terakoty tiše rozmlouvají s červenými střechami staré Prahy, zatímco přísný rytmus sloupů tančí ve světle zapadajícího slunce. Uvnitř budovy ožívají dva světy velký a malý sál, dvě srdce tepající v nitru architektury, připravená rozechvět vzduch tou nejčistší akustickou harmonií. Hudba a umění se zde však neuzavírají před světem, ale volně prostupují velkorysým interiérem, který se skrze prosklené fasády otevírá městu a upírá svůj pohled přes vlnící se hladinu.