Výstava ateliérových prací
Chtěla si jen hrát
Anotace
Proč se na mě takhle kouká, proč se furt někde schovává? A když už se rozhodne vykouknout ven, hned ji v tom něco zabrání. Je to díky jejímu původnímu páníčkovi, tou studenou anonymitou nebo dokonce kvůli politice? Přitom to vůbec není ta naše knihovna, jakou ji známe uvnitř. Ta nás zahřeje svým překolážovaným kobercem, svým kýčem, který se rozplyne ve vřelý interiér jako u babičky, tím hlasitým dětským smíchem, tou stařeckou moudrostí, prostě svým nitrem. Nikdo se neptá, co tu dělá ten růžovo-zelený gauč, každý si klade otázku, proč jich tu není více. To je pro ni nejdůležitější. Ona žije z lidí, kteří se u ní cítí jako doma bez jakéhokoliv ohledu na cokoliv jiného. Přijít a být, koukat, dovádět, sedět, studovat, vyrušovat. Taková ona je a má být! Ona si vždycky chtěla tak trošku hrát.
