Architektura Bosny a Hercegoviny a cesta k soběstačnosti: rámce pro budoucnost Mezi horami a mořem.

Diplomová práce se zabývá problematikou architektonické identity a kontinuity v prostředí Bosny a Hercegoviny, které je výrazně poznamenáno poválečnou fragmentací a diskontinuitou vývoje. Práce vědomě navazuje na teoretický odkaz publikace Arhitektura Bosne i put u savremeno (Grabrijan, Neidhardt, 1957) a jejich hledání cesty k modernitě. V reakci na současné globální i lokální výzvy však tento koncept kriticky reviduje a definuje nové paradigma: Cestu k soběstačnosti. Soběstačnost zde není chápána pouze jako technologická nezávislost, ale jako komplexní schopnost využívat místní zdroje materiálové, kulturní i sociální. Jádrem práce je architektonický experiment založený na formulaci exaktní metodiky Analytické matice. Tento nástroj dekomponuje vztahy mezi prostředím (typologie, topografie, morfologie) a principy udržitelnosti (okolí, budova, lidský faktor). Validita metodiky je ověřena na třech případových studiích ve třech klimatických pásmech Bosny a Hercegoviny: v záplavové oblasti Brezovo Polje (vodácký klub a tržnice), v post-industriálním Vareši (komunitní dílna a recyklační centrum) a v Ravnu (revitalizace kamenné ruiny). Výsledné návrhy se znaží formulovat nový bosenskohercegovinský vernakulár nikoliv jako formální nápodobu minulosti, ale jako procesní logiku. Projekty využívají principy robustní architektury, Low-tech designu a cirkulární ekonomiky. Práce dochází k závěru, že udržitelná architektura v tomto regionu nemusí záviset na importovaných technologiích, ale na inteligentním využití místních specifik a druhotných surovin. Navržené objekty slouží jako iniciační projekty, které mají potenciál obnovit fyzickou strukturu sídel a život komunity.