Veřejná budova na náměstí Republiky

Náměstí Republiky dnes spíše působí jako složitá dopravní křižovatka než jako náměstí s jasnými hranicemi. Navrhovaná budova tedy svou polohou špuntuje vyústění ulice v Celnici, které dříve oslabovalo celistvost náměstí. Zužuje se tak uliční koridor a omezuje vizuální průnik, čímž náměstí získává jasnější a ucelenější formu. Úpravou povrchového dláždění se prostor dále opticky sjednocuje. Objekt respektuje výškovou hladinu okolních budov a nepřevyšuje ji. Zároveň tvoří plynulý výškový přechod mezi budovou Hypobanky a starým hybernským klášterem. Hlavní vizuální charakter a sochařský výraz dodává galerii předsazená fasáda z vertikálně členěných prefabrikátů z umělého kamene. Tento masivní plášť směrem vzhůru kaskádovitě uskakuje, čímž budově propůjčuje nejen monumentální, ale i pevný a stabilní vzhled. Zatímco přízemí tvoří otevřený parter přirozeně komunikující s městem, samotným jádrem instituce jsou velkorysé a vysoce flexibilní výstavní sály v horních podlažích. Tyto univerzální prostory jsou navrženy s důrazem na naprostou variabilitu instalací současného umění a městu nabízejí kapacity, které mu dosud chyběly. Pro dosažení optimálních podmínek, ochrany děl a precizní kontroly nad umělým osvětlením jsou sály záměrně koncipovány téměř bez oken. Jedinou výjimku tvoří velkoformátové panoramatické okno, které narušuje uzavřenost galerie a poskytuje přímý vizuální průhled na pulzující dění Náměstí Republiky.