Útulna Cyklů

A je tma. Tisíce očí, tisíce prázdných pohledů. Šero a jasno. Ticho i ruch. Je opravdu jediným koncem pohlcení vlastní matkou? Třeba přijde dříve, než se vůbec narodím. Bez dalších duší je ta má mrtvá. Nikdo nemusí cítit mou kůži či spatřit, ba jen slyšet ptáka uvědomujícího si mou podstatu. Pták není člověk. Pták není krysa. Ale krysa je má víra. Oči stromů se odráží na mém těle. Ale jsou zaneprázdněni, nemají prostor poskytovat validaci. Možná jsou všechny tyto oči jen odrazem těch mých. Čí pohled začal první? Kdo koho začal konzumovat dříve? Krysy duši netvoří. Jsou schopny ji pouze ničit. Ale bez destrukce není tvorba. Proto je právě teď ten pravý moment. Současnost byla utopií budoucnosti. Cykly plavající v cyklech.