Každé sídlo je komplexní a mnohovrstevnatý útvar. Obývané sídlo je živým organismem, jehož vývoj není nikdy trvale ukončen. Proměňuje se v závislosti na ekonomické prosperitě území, pracovních příležitostech, počtu obyvatel, turistické atraktivitě, struktuře zástavby, limitech v území a řadě dalších vlivů. Také v případě historických sídelních struktur vykazujících kvality, jež je hodno památkově chránit, dochází k rozvoji. I v případě, kdy je sídlo pod plošnou památkovou ochranou, není žádoucí jeho rozvoj potlačit. Stagnace přináší dříve či později úpadek. Chceme-li, aby sídlo prosperovalo, musí být živé a schopné se rozvíjet. Člověk má přirozenou potřebu zaplňovat prostor kolem sebe. V atraktivních lokalitách dochází k čím dál většímu tlaku na zastavování prázdných míst. Především v rámci vesnických sídelních struktur může být tento tlak pro specifika území devastující. Vytrácí se charakter, identita, duch místa. Prázdno je v některých případech žádoucím jevem. Proč je důležité chránit prázdno ve struktuře vesnického sídla? Jaký význam má prázdný prostor pro harmonii sídla a jeho vnější i vnitřní obraz? Příspěvek široce definuje pojem prázdno, poukazuje na strach z prázdnoty a upozorňuje na důležitost zachování tak zvaného cenného prázdna. Tyto pojmy jsou specifikovány na konkrétních příkladech hodnotných vesnických sídel na Jesenicku v Moravskoslezském kraji v České republice.