Studie přibližuje budovy automatických telefonních ústředen jako jednu z nejohroženějších vrstev průmyslového dědictví a jako specifický stavební typ, reflektující v architektonickém řešení technický pokrok a význam telekomunikační sítě. Text zároveň představuje obsah kolektivní monografie ATÚ: Automatické telefonní ústředny: Společnost, technologie, architektura, která vznikla roku 2024 jako publikační výstup projektu NAKI Průmyslová architektura druhé poloviny 20. století: Extenze, transformace a identita.