Alfa č. 06/19 mezi námi

Studenti a vakace s architekturou

Tradiční letní tázání Alfy

1/ Spojíte letošní prázdniny s architekturou, urbanismem krajinou či designem v zahraničí?

2/ Doma: Kam byste za architekturou, urbanismem krajinou či designem jel/a v české kotlině, kdybyste mohl/a?

Jonáš Klvaň, 4. semestr: Camino čili cesta

Vyrážím pěšky na Camino de Santiago, kterou poutníci šlapou po staletí. Od hranic Francie a Španělska až do Santiaga de Compostela. Tady cesta končí, jak známo, u ostatků sv. Jakuba ve svatojakubské katedrále. Něco kolem 800 km. Počítám čtyřicet dní, nocování v klášterech.

Je toho mnoho, na co se těším. Jednou jsem tam už byl autem – ve vesnici Roncesvalles s údajným hrobem legendy Rollanda a jeho družiny, který zde zemřel roku 778, a k tomu přiléhajícím kostelem s kaplí z 12. století. Je to tu nějak normální, civilní… Jen znalec ví, že se ocitá na jednom z hlavních poutních míst. Kamenné domky, budova o čtvercovém půdorysu – krčí se vedle skromné svatyně taky z kamene. Všiml jsem si, že oproti ostatním stavbám na prastarém kamenném náměstí má Rollandova krypta značný přesah střechy. Hroby uvnitř najdete uspořádané magicky centricky ke středu. Vchod do kláštera ústí přímo do rajského dvora klášterního souboru s původními gotickými klenbami. Co dodat? Tuhle kamennou krásu obklopují Pyreneje, zelená lehce zvlněná krajina, trochu protipól zbytku mého letního světa. Žluté lány luk a vyschlá pole kolem kamenných domečků, kostelů a klášterů… Pod španělským rozpáleným sluncem se tu ovšem nenabízí moc šancí na odpočinek.

A ještě někam se už teď v duchu vracím. Estrella. Jde samozřejmě o blízkost Bodegas Irache, kláštera, kde utrmácený najdete v soumraku spočinutí. Ale hlavně nezapomenutelný obraz. Ta věž, strmící gotická věž. A dole úžasný hluboký vstupní portál, sestavený v dávnu z lomených oblouků… Musím si to tentokrát naskicovat. A samozřejmě nalevo od vstupu fuente del viño, pramen vína určený pro mne – žíznivého poutníka…

A proč tu nemluvím o finální destinaci – katedrále sv. Jakuba? Jednak mám od redakce jen povolený počet úhozů [EL1] (včetně mezer! J), ale hlavně a především: smyslem celé mé cesty za architekturou je cesta. Trvání, klid a vyčištění hlavy. Kresby. Lidi, poutníci i místní. Místa, která chci vidět a nechat se jimi inspirovat.

Martin Kolovský, 7. semestr: Katedrála románsko-gotická vedle katedrály byzantské

1/ V létě se těším do rumunského pohoří Sureanu, kde se stále drží tradiční pastevní krajina s mohutnými osamocenými buky, pod kterými se pasou velká ovčí stáda v mělkých sedlech kolem starých dřevěných salaší. V podhůří stojí za návštěvu pevnost Alba Iulia, která vznikla o sto let dříve než pevnosti v Čechách. Vedle sebe zde najdete románsko-gotickou katolickou katedrálu a pravoslavnou Korunovační katedrálu v byzantském slohu. Důmyslný systém opevnění můžete dopodrobna prozkoumat přímo mezi hradbami a v tamějších kasematech.

2/ V české kotlině bych, kdybych mohl, určitě navštívil hrad Rožmberk v jižních Čechách. Je pozoruhodné, jak i v polovině 19. století, kdy se hrady a zámky radikálně měnily pod romantickými vlivy, dokázal Jiří Jan Buquoy hrad přestavět s takovou památkářskou pietou, kterou by mu mohli závidět leckteří dnešní architekti. Za návštěvu stojí i město pod hradem, jehož středověký urbanismus s nálevkovitým náměstím, obklopeným renesančně-barokními měšťanskými domy s pozdně gotickým kostelem svatého Mikuláše, je vzácně zachován.

Franziska Soukupová, 4. semestr, krajinářství, Jan Holeček, dtto: Mezi Bauhausem a Broumovskem

Franziska S.: Honzo, pojedeš o prázdninách za architekturou do zahraničí?

Jan H.: To víš, že jo! Už dlouho se chci podívat na zoubek Bauhausu, zasvěcenému „jednotě umění pod vedením architektury“. A letošní jubileum mě konečně nakoplo k návštěvě domů, u kterých jejich stoletiny nejdou poznat ani omylem. Prostě v prázdninovém bezčasí se vypravím na tůru za nadčasím! U většiny staveb, které souvisí s Bauhausem, se použila nejmodernější technika té doby a s tím také nových přístupů k navrhování, které dodnes nezestárly. A já bych si tenhle moderní prostor a vztah architektury a řemesla hrozně rád zažil na vlastní kůži. Začnu v Geře u domu Haus Schulenburg od Henry van Veldeho, budu pokračovat přes Výmar do nově otevřeného muzea Bauhausu a po stopách revolučního hnutí se přesunu až do Desavy. Tam navštívím samu uměleckou školu, zúčastním se oslav a výlet zakončím v Berlíně, kde na mne krom krásné moderny bude čekat i něco ze současnosti. Což bude i pro mne symbol k návratu.

Jan H.: A co ty, Franzi? Plánuješ výlet třeba za českou architekturou?

Franziska S.: Si piš! To já zas, už zhruba od října, toužím po toulkách na čerstvém vzduchu českých luhů a hájů. Spojím proto návštěvu stavebních skvostů s krajinou. Nasadím batožinu a vyrazím do nedaleka! Našla jsem si Broumovsko. O prázdninách se chci totiž osvěžit stavebním uměním, které bylo navrhováno s takovým citem, že je spolu s okolní krajinou člověk vnímá jako jednu rostlou, spojitou hmotu. Chci se občerstvit údivem i obdivem. Proto se vydám po barokní ose kostelíků broumovské skupiny až k broumovskému klášteru, kde složím a schladím hlavu a vzdám poctu Mistrovi – K. I. Dientzenhofferovi.

Tereza Vacková, průmyslový design, 8. semestr: Nasát atmosféru minula

1/ Cestování rozšiřuje obzory, a to i když nejedeme nikam daleko. Vyrazím tedy do Berlína, kde se vyhnu turistickým oblastem a místo k Braniborské bráně zamířím k letišti Tempelhof. Tohle místo od Alberta Speera bylo plánováno jako hlavní letiště nacistického města Germania. Svou dobou největší budova světa kombinuje monumentalismus zdobených vápencových fasád a moderní železobetonový skelet. Od roku 2008 oblast nefunguje jako letiště, ale budovy využívají orgány města a soukromé firmy. Přistávací dráhy a okolí jsou dnes na světě největším parkem v centru města.

2/ Začátkem července se pojedu kulturně vyžít na MFF v Karlových Varech. Kromě filmů je pro mě hlavní lákadlem hotel Thermal. Tahle brutalistická stavba manželů Machoninových si zaslouží památkovou ochranu. Doufám, že se mi podaří sehnat vstupenky do jednoho z jeho kinosálů, abych alespoň trochu okusila atmosféru padesátých let a počátku historie festivalu.

Petr Vávra, 8. semestr: Číst bloudícíma nohama

S krajní jistotou, ostatně jinak by jednomu úplně zakrněly oči. Zůstat zapíchnut v práci sice nemusí znamenat jen oříznutí horizontu pracovní lištou CADu, i tam se dá vidět kopa kvalitního materiálu, ale když nemají oči co pozorovat, co neznají, ruce co kreslit, nemá hlava co trávit. A bez toho by jednomu pak i hráblo.

Řeč o hygieně hlavy, čistit se doufám stihnu i v místech blíže fakultě: patologie Pražáka… Aneb z ostatních měst jsem jich viděl pět a půl, tak by bylo záhodno doplnit základní vzdělání. Náhodnost výběru kam zajet je pak spíš ku prospěchu věci, protože snaha je aspoň trochu se naučit v nich číst; v domech, ulicích, návsích, lidech. Číst bloudícíma nohama, očima, hlavně ale tužkou na papíře. Jinak to vlastně nezvládám, nezávisle na místě. V hlavě pak zůstává kaleidoskop scén jako kmitající masy lidí na přeplněné pětihlavé křižovatce, renesanční kostelní věžička, skupina turistů zuřivě mávajících selfie-tyčemi před hinduistickým chrámem, kuchaři zmírající vedrem v miniaturní místnosti, otevírající se do zadní uličky… A tak přidrzle a nablble koukám po všem okolo, leč dokud za to nedostanu přes držku, všechno v pořádku.

Celou Alfu č. 06/2019 si můžete stáhnout zde.