Fakulta architektury nemá vlastní spolek sdružující a propojující bývalé studenty. Naši absolventi mohou zůstat v kontaktu se školou a svou univerzitou prostřednictvím Spolku absolventů a přátel ČVUT.
Spolek pořádá pro členy pravidelné akce, o nichž informuje na svých webových stránkách (kde se můžete zaregistrovat) a formou newsletterů.
Své bývalé spolužáky z Fakulty architektury můžete vyhledat v seznamech absolventů, pořízených u příležitosti oslav 40. výročí znovuobnovení samostatnosti FA ČVUT v roce 2016 a zveřejněných v publikaci FA ČVUT 1976–2016.
Irena Šestáková
systematicky se zabývá bezbariérovým navrhováním a architekturou pro sociální služby
Po absolvování fakulty (1984) působila v SÚRPMO a od roku 1991 ve vlastní architektonické kanceláři. V roce 2003 se na FA ujala výuky bezbariérového řešení staveb a zavedla kromě teoretické i praktickou výuku této problematiky. Roku 2006 se habilitovala, v roce 2014 byla jmenována profesorkou, dvakrát vykonávala funkci proděkanky FA (2006–2010 a od roku 2012) a vedla Ústav nauky o budovách (2008–2010). Ateliér, který na fakultě vede, se zaměřuje na stavby pro sociální služby.
Michael Rykl
charismatický a zanícený pedagog, specialista na stavebněhistorické průzkumy
FA absolvoval v roce 1990, habilitoval se roku 2007 a nyní přednáší dějiny architektury a stavebněhistorický průzkum. Těžištěm jeho badatelského zájmu je bydlení středověku a raného novověku a stopy běžného života zachytitelné průzkumem historických staveb. Podílel se na výstavě o Janu Lucemburském nazvané Královský sňatek (2010), připravil expozici průzkumu historie staveb v Centru stavitelského dědictví v Plasech (2015). Stavební dějiny v propojení s příbuznými obory představil v monografii Panský dům v Týnci nad Labem (2015), podílel se na publikaci Kapitoly z historie bydlení (2014).
Ivan Kroupa
architekt, jehož urputné úsilí po tvarové redukci vede k dílům s mimořádně bohatou výtvarnou sílou
Po absolvování FA (1985) založil v roce 1990 projekční kancelář Ivan Kroupa architekti. V letech 2002–2007 byl na fakultě vedoucím Ústavu navrhování a vedl zde ateliér, od roku 2007 působí na VŠUP. Je autorem proměny staré továrny na výstavní a galerijní centrum DOX v Praze-Holešovicích (2005), realizace, která byla nominována na Cenu Miese van der Rohe a zařazena do Světového atlasu architektury 21. století (Phaidon). Svoji tvorbu představil v knize Ivan Kroupa: realizace a projekty 1988–2003.
„Živé město nemusí být dokonalé, esteticky uhlazené, asepticky čisté a prosluněné. Potřebujeme zbytková, neotesaná, podivná, nevyužitá místa a pozitivní poruchy v pečlivém řádu, který jsme na sebe sami uvalili. Toho lze docílit jen míšením nového se stávajícím.“
Petr Vorlík
přispívá k poznávání poválečné české architektury i k záchraně mizejícího průmyslového dědictví
Absolvent FA (1999) působí od r. 2002 ve Výzkumném centru průmyslového dědictví a od r. 2006 na fakultě přednáší dějiny architektury 19., 20. a 21. stol. Jako autor nebo spoluautor se podílel na publikacích Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků (2006), Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých letech (2006) a Ještěd: evidence hodnot poválečné architektury (2010). S ohlasem se setkaly jeho knihy Meziválečné garáže v Čechách (2011) a Český mrakodrap (2015). Napsal skripta Dějiny architektury dvacátého století (2010) a je autorem koncepce databázového systému industriální topografie a e-learningové aplikace k dějinám architektury.
Jan Sedlák
oblíbený pedagog, citlivý znalec Prahy, jejích urbanistických hodnot i problémů
Absolvoval v roce 1977, poté nastoupil do SÚRPMO Praha, kde vedl ateliér zabývající se pražskou památkovou rezervací a působil také jako hlavní specialista pro urbanismus. V roce 1992 si založil vlastní projekční kancelář. Od roku 1993 vede na FA ateliér, přednášel urbanismus na VŠUP (1993–1994) a působí také na VŠB Ostrava (od 2008). Koncentruje se na urbanistické projekty pro Prahu a centra českých a slovenských měst, na regeneraci sídlišť a úpravy veřejného prostoru. Zpracoval řadu urbanistických studií a regulačních plánů, např. projekty úpravy Dlouhé a Karlovy ulice v Praze nebo územní plán Ústí nad Labem (1995). Je spoluautorem knihy Praha 3 – architektonický průvodce, oceněné v soutěži o Nejkrásnější knihu roku 2008.
„Architektura jako rafinovaný umělecký výkon možná zanikne, ovšem nikdy nemůže zaniknout v rovině uspořádávání a harmonizování společenských vztahů.“
Josef Pleskot
nejuznávanější současný český architekt
Po ukončení studia na FA (1979) byl tři roky asistentem na katedře teorie a dějin architektury; v současnosti zde působí ve vědecké a umělecké radě. Jeho architektonická díla, např. radnice v Benešově (1995) nebo řada projektů v Litomyšli (2002, 2006), se vyznačují hlubokým respektem k charakteru místa. Jeho nejrozsáhlejším dílem je budova ČSOB v Praze-Radlicích (2006). V posledních letech se zabývá obnovou Vítkovických železáren. Získal řadu ocenění, např. dvě Grand Prix Obce architektů, Brick Award (2003) nebo titul Architekt roku 2014.
Za obsah této stránky zodpovídá: Ing. arch. Kateřina Rottová, Ph.D.
