Časopis Alfa

Sara Eloy očima fakultního publika

Alfa se vrací k dubnové přednášce

6/2018

Jako první ze série přednášek, pořádaných novým proděkanem pro vědu, výzkum a umění doc. Henri Achtenem, vystoupila portugalská architektka Sara Eloy. Její přednáška otevřela řadu otázek spojených s kvalitou prostoru, jeho vnímáním a měřením, ale i architektonickým počítačovým navrhováním, kreslením a novými technologiemi aplikovanými na architekturu a metodologii výzkumu. Alfa vybraným účastníkům položila dvě otázky: 1. Do jaké míry se vyučuje na FA ČVUT prostorová analýza území nebo budov, včetně příslušného využití s pomocí nových technologií podobně, jak to prezentovala arch. Sara Eloy? Jak tuto situaci hodnotíte? 2. Měl by se obdobný přístup aplikovat i při výuce na Fakultě architektury?

Doc. Henri Achten, proděkan pro vědu, výzkum a uměleckou činnost, pedagog Kabinetu modelového projektování

  1. Podstatou prezentace Sary Eloy je existence výzkumného centra, ve kterém se kombinuje architektura, urbanismus, informatika a matematika. Sama fakulta nemůže takové zařízení financovat, je nutné vybudovat strategickou spolupráci mezi fakultami i univerzitami.
  2. Výzkumná univerzita jako ČVUT propojuje vzdělání s výzkumem a praxí. Studenti tak mají možnost získat nejlepší znalosti a dovednosti v oboru. Speciálně v rámci magisterského programu, jehož součástí je i výuka v odborných modulech nebo třeba takzvaný „research master“.

Irena Fialová, proděkanka pro zahraniční styky, pedagog Ústavu urbanismu

  1. Prostorová analýza území se vyučuje na FA ve více předmětech, namátkou v mé U3 Teorii, U6 Tendencích, určitě i v předmětech prof. Maiera a doc. Vorla a v některých ateliérech. Předpokládám, že prostorová analýza budov se vyučuje v Nauce o stavbách, možná i v Kompozici a ve většině ateliérů. Existuje celá řada metod, kterými se analýzy mohou provádět, a pro mě osobně je nejpodstatnější, aby studenti metody znali do té míry, aby si sami uměli zvolit vhodné metody pro analýzu konkrétního problému. Sara Eloy na své přednášce nepředváděla bakalářské nebo magisterské prostorové analýzy, ale vědecký výzkum na úrovni doktorského a postdoktorského stupně. K tomu používala znalosti a nástroje neurověd. Jak sama přiznala, je velice obtížné provádět takový výzkum na statisticky relevantním vzorku testovaných. Výzkum probíhá cestou povedených i chybných pokusů. Na fakultě provádí podobný výzkum financovaný grantem GAČR např. doktorand J. Tomandl u školitelky prof. Šestákové. Spolupracuje při tom s dalšími instituty ČVUT.
  2. Pokud se dotaz týká vědeckého přístupu k problému tzn. metody výzkumu, domnívám se, že bychom mohli, po vzoru jiných zahraničních fakult architektury, zařadit do naší bakalářské nebo alespoň magisterské výuky nový povinně volitelný předmět Výzkumný projekt. Ten by však musel být čtyřkreditový, na úrovni volitelného ateliéru, za menší počet kreditů by neměl smysl. Jako takový by ale měl velký smysl pro rozvoj konvergentního myšlení a rozvoj znalostí základů vědeckých metod a psaní. Na psaní na naší fakultě dnes nezbývá čas. Pokud se dotaz týká přístupu k technickému vybavení, pomocí kterého by bylo možné podobné výzkumy na hranici architektury a neurověd na fakultě provádět, domnívám se, že bychom takovou laboratoř sami nevyužili. Asi by byla využitelná na úrovni ČVUT... Snad by bylo na konkrétním výzkumu možné spolupracovat i s Národním ústavem duševního zdraví, kde doc. Kesner vede výzkumnou skupinu Obraz, mysl, mozek a zkoumá psychologické a neuronální aspekty vizuálních obrazů pomocí experimentů s magnetickou rezonancí, EEG a očních pohybů. Zkoumá tedy podobné věci jako Sara Eloy. V diskusi po přednášce jsem upozorňovala na to, že současné neurovědecké výzkumy často potvrzují platnost našich starších i novějších empiricky vyvinutých architektonických a urbanistických teorií, které vyučujeme. Domnívám se například, že Nobelova cena za medicínu, udělená v roce 2014 za objevy buněk, které vytvářejí polohovací systém v mozku, potvrzuje současnou platnost řady známých urbanistických teorií. Výzkum „GPS mozku“ odpověděl na staletou otázku, která trápila především filozofy, jak známe naše místo ve světě, a jen tak mimochodem potvrdil teorii Rogera Trancika, kterou popsal již v roce 1986 ve své knize Finding Lost Space. Pro mě osobně bylo na přednášce Sary Eloy zajímavé, že nezaznamenala při svých výzkumech větší rozdíly ve vnímání u počítačově a nepočítačově zkušených jedinců. Že tedy nenastává žádný radikálně odlišný kyborgový věk, že vývoj lidského vnímání je neznatelný, byť jsou naše zkušenosti radikálně jiné a násobně větší od generace ke generaci. 

Prof. Jan Jehlík, vedoucí Ústavu urbanismu

  1. Nevím, jak na celé fakultě, ale součástí výuky urbanismu je v rámci našeho ústavu standardně podáván výklad o prostorových charakteristikách urbánní struktury. Jako jeden z nástrojů jsou používány i metody Space Syntax Analysis, resp. jedním ze zdrojů pro práci ústavu je nauka týmu prof. Billa Hilliera. Samozřejmostí je používání souvisejícího softwaru. Nicméně nejde o jediný nástroj pro analýzu prostoru. Jeho výhodou je přesnost v rámci jasně vymezených limitů zkoumání. Tyto limity jsou ale i jeho přirozenou slabinou, přístup je redukcionistický a váže jen na „mrtvou“ formu.
  2. Mám za to, že jde již o standardní nástroj pro ty, jejichž práci a způsobu analyzování architektonických forem je blízký. Myslím, že studenti by se o něm měli dozvědět jako o samozřejmé součásti architektova instrumentáře. Ovšem není nutné SSA glorifikovat, k dobrému výsledku lze dojít i bez takových matematických modelů, obecně je parametrismus v architektuře přeceňován. Jde de facto o dílčí kontrolní metody, ne o způsob vlastního tvůrčího navrhování. Ostatně to ukázala i přednáška paní Eloy.

Dana Matějovská, vedoucí Kabinetu modelového projektování

  1. Neznám detailní situaci v ateliérech, ale podle mého názoru minimálně oba ateliéry Molabu – ateliér Achten – Pavlíček a ateliér Florian – Kurilla (Flow) – by rády tyto postupy zahrnuly do návrhového procesu. Fakulta však nemá takové možnosti. Projevuje se to i v okruhu doktorandů doc. Achtena a doc. Floriana. Pokládám za velmi důležité, aby se fakulta inspirovala prezentací arch. Sary Eloy. Možná by byla cesta spolupráce napříč fakultami ČVUT. Dozvěděli jsme se, že konfrontace reálných průzkumů, vlastního pozorování a simulací pomocí digitálních technologií vychází pro výzkum velmi pozitivně. Posouvají se hranice poznání. Jednotlivé metody se nevylučují, naopak se úspěšně doplňují. Tím odpovídám i na otázku v bodě 2.

Jana Zdráhalová, pedagog Ústavu urbanismu

  1. Prostorová analýza území je tradičně součástí výuky urbanismu. Nicméně sofistikovanější metody, jako je například Space syntax, které Sara Eloy zmiňovala ve své prezentaci, představujeme ve cvičeních Urbanistické typologie a Urbanismu navrhování. Nejde nicméně o přesné numerické výpočty prostorových kritérií, ale o pochopení obecné filozofie Space syntax. Sledování, jak uživatelé vnímají prostředí, je součástí tohoto přístupu. Nové technologie, ve smyslu použití virtuální reality, nepoužívám. Sledovala jsem studie, které k tomuto tématu prezentovali na UCL, ETH nebo Fakultě architektury v Drážďanech, ale dávám přednost sledování skutečného prostředí a přirozených reakcí uživatelů.
  2. Výuka Space syntax jako nástroje k analýze území včetně sledování využití území, charakteru rozhraní mezi architekturou a veřejným prostorem a sledováním chování uživatelů je součástí běžné výuky na školách architektury, které jsem měla možnost v Evropě navštívit. Prostor pro zapojení virtuální reality vidím v rovině doktorského studia.

Za obsah této stránky zodpovídá: Ing. arch. Kateřina Rottová, Ph.D.