Krajinné scénografie

Tento krajinářský projekt zkoumá význam propojeného a neustále se proměňujícího prostoru už od samotného počátku. Začal obrazem hub – měkkých forem, které utvářejí zahrady nahoře a chrání skryté světy pod sebou. Ve druhé fázi, inspirované japonskými závěsnými svitky se návrh proměnil z horizontálních skic ve vertikální kompozice. Temné tvary ustoupily struktuře, světlu a životu. Nosná mříž propojuje staré a nové, zatímco terasy vystupují jako zavěšené zahrady. Voda proudí systémem – je zachytávána, skladována a vrací se zpět, aby vyživovala rostliny i lidi. Výsledkem tohoto vývoje je architektura, která vyrůstá z půdy a splývá v porézních vrstvách, čímž vytváří prostor pro setkávání, pohyb, učení i odpočinek – mezi zemí a nebem.