doma v náklaďáku

Jedu z práce, sedím v tramvaji. Příští zastávka - Nákladové nádraží Žižkov v Olšanské ulici. Juchu, příští vystupuju. Konečně budu doma. Vystupuju, přecházím ulici a mířím přímo k vchodu. Otevírám mříž a stoupám po schodech do třetího patra. Jdu pavlačí ke svému bytu. Děti od sousedů drandí na odrážedlech a závodí mezi sebou na provizorně vytvořeném okruhu po pavlači. Mávám na sousedy, sedí před svým vchodem, povídají si a dávají cígo. Otevírám dveře. Jsem doma. Někdo klepe. Čau, nejdeš dolů na jedno? Sedíme ve vnitrobloku, usrkáváme pivo. Z povzdálí jde slyšet tlumený cinkot tramvaje. Pozoruju lidi, kteří blokem prochází, někteří se zastaví, užívají si klid od ruchu ulice, další prochází dál až do víru samotného nákladového nádraží.