Článek se zabývá typologickými tématy klíčovými pro architekturu 60. a 70. let 20. století v Československu. Věnuje se třem různým aspektům – proměně společenských podmínek, kontextu dobových soutěží a specifickému druhu staveb vznikajících pro dobový průmysl. Šedesátá léta znamenala v české architektuře velký posun v hledání nových tendencí snad ve všech hlediscích – v konstrukcích, materiálech, technikách, stejně jako v hledání nových typologických druhů i nových řešení tradičních typologických problémů. Projektový potenciál, shromážděný do roku 1970 ať v soutěžích či projektech přímo zadávaných byl veliký. V šedesátých letech se rozšířilo spektrum řešených typologií a díky zvýšené poptávce po novostavbách se tehdy též začalo vypisovat větší množství architektonických soutěží. Mnohé soutěže byly cíleně vypisované tak, aby napomohly prověření nových řešení jednotlivých typologických druhů. Rozvoji jednotlivých typologií se ve sledovaném období věnovala velká pozornost, vznikala odborná pracoviště s cílem na rozvoji pracovat systematicky a metodicky. Soutěže tedy nebyly jediným nástrojem, nicméně představují jistý dobový fenomén, který měl příznivý vliv na vývoj v šedesátých a sedmdesátých letech. Složitost typologie průmyslových objektů vedla již od roku 1948 k postupnému vytváření řady specializovaných projektových kanceláří, zaměřených na jednotlivá výrobní odvětví. Do konce 60. let byl jejich počet i oblasti působení víceméně stabilizovaný. Paralelně se na realizaci průmyslových a inženýrských staveb zaměřilo i několik velkých stavebních podniků. Napříč obory byla navíc prosazovaná snaha o uplatnění typizace – ať už na úrovni celého závodu, objektu nebo alespoň prvků. Typologie průmyslových závodů na konci 60. a na počátku 70. let byla ale vedena novými tendencemi, propagujícími provozní ekonomii, kvalitu pracovního prostředí, ale i prvotní snahy o ochranu životního prostředí.