Kapitola se zabývá vývojem názoru a metodiky výzkumu a později i výuky v oblasti průmyslového dědictví na FSv ČVUT v Praze. Teoretický základ zkoumání průmyslového dědictví industriální archeologie, jejíž náplň vždy přesahovala do nezbytných témat kulturně-historických a environmentálních souvislostí, sám prochází v současnosti transformací. Nicméně stále je v něm kladen důraz spíše na historickou osu zkoumání dějin průmyslu a průmyslové architektury. Konkrétní tendence, které se nově objevují, se týkají jak oblasti samotné metodologie oboru (těžiště industriální archeologie se posouvá i do 20. století – relativizuje se klasický časový rozsah) a způsobů mapování (nové grafické a zobrazovací metody, statistické modely), tak možností a přístupů k ochraně (záchraně) nemovitých pozůstatků průmyslového dědictví nejen v rámci památkové péče, ale i jejich nového využití alternativními způsoby.
Publikace