V dnešní době jsou v budovách hojně projektovány rohové okenní otvory. Stejně tak jsou budovy umísťovány na menší pozemky a stále častěji je nutné řešit přesahy požárně nebezpečného prostoru (dále jen PNP) na sousední pozemky. Odstupové vzdálenosti z požárního hlediska jsou nyní v České republice řešeny primárně dvěma způsoby: Prvním je tabulkové řešení odstupových vzdáleností dle českých technických norem zabývajících se požární bezpečností staveb (ČSN 73 0802 [1], ČSN 73 0804 [2]). Druhým způsobem je výpočet odstupových vzdáleností z hlediska sálání tepla dle ČSN 73 0802 (04) a ČSN EN 1991-1-2 [3]. Uvedené způsoby se ale zabývají pouze přímými konstrukcemi. Projektanti tak nemusí zvolit postup řešení specifi ckých rozložení oken správně. Pokud jde o zahraničí, byly hodnoceny metody řešení odstupových vzdáleností ve Velké Británii, na Novém Zélandu, ve Švýcarsku a v USA a podrobná řešení autorů J. H. McGuire, Williams-Leira, C. R. Barnetta a Petera Colliera. Žádná z nich se netýká samostatného rohového otvoru, nicméně některé z nich členité fasády popisují. Posouzení je ale poměrně zdlouhavé, protože je určováno velké množství výchozích, tzv. uzlových bodů, ke kterým jsou vzdálenosti vztahovány. [4] V případě známého chování rohového okna je možné tyto výpočty vynechat a použít jednodušší způsob stanovení.