Obnova a rekonstrukce historických budov je spojena s problémem zvolit nejvhodnější materiál, který nejen svým vzhledem, ale především vlastnostmi, bude odpovídat materiálu původnímu. U vybraných materiálů, pískovec, cihla a opuka, které jsou z historického hlediska nejčastěji používanými stavebními materiály na území střední Evropy, byly stanoveny základní parametry, jako je objemová hmotnost, hustota a otevřená pórovitost. Aby bylo možné posoudit chování materiálů v konstrukci, byly naměřeny také sorpční izotermy a to v závislosti na teplotě. Testované materiály se vyznačují vysokou otevřenou pórovitostí a velice rozdílným hygroskopickým chováním. Zatímco pískovec má zanedbatelnou adsorpční kapacitu, opuka je při vysokých vlhkostech okolního prostředí schopna vázat značné množství vlhkosti, což je také příčinou její rychlé degradace.