Na příspěvek lze nazírat z různých pohledů. Samozřejmě pro většinu lidí je asi nejpřirozenější chápat toto spojení ve vztahu železnice překračující hranice státu, opouštějící známé domácí prostředí a odvážející cestující do cizích zemí a světů. Tuto skoro až romantickou představu o železnici, v minulosti hojně rozšířenou a vlastně i pravdivou, dnes vnímá už jen malá část populace. Hranice alespoň opticky postupně mizí a železnice již není hlavním dopravním prostředkem pro velké vzdálenosti jako v minulosti... V železniční dopravě však hranice stále hrají nemalou roli. Tak například na hranicích v mnoha případech dochází ke změně napěťových soustav, zabezpečovacích systémů, někdy se mění i rozchod kolejí. Mění se dopravce, tarif, jízdní doklady, doprovod vlaku i jeho cestující, mění se styl jednání s cestujícími dle místních zvyklostí a (ne)očekávaných standardů… Dědictvím z minulých let zůstávají tratě ukončené těsně u hranice, které kdysi hranice překračovaly. Obnovení provozu, ač je mnoha strategickými dokumenty doporučováno a podporováno politickou reprezentací (i když někdy jen naoko), je problematické z mnoha důvodů. A když se už podaří, provoz mnohdy slábne tak, že je po několika letech opět ukončen. Proč vlastně k takovému jevu dochází? Proč se nedaří obnovovat dříve vytížená přeshraniční spojení? A proč nám nestojí zato propojit rychlou železniční dopravou velké aglomerace s významným potenciálem, které ale leží každé v jiném státě? A proč si v době, kdy hranice státní mizí, vytváříme hranice jiné, tedy krajské?