Podle posledních zjištění probíhajícího výzkumu autora pracovalo v Bulharsku v oblasti architektury, urbanismu a stavitelství více než 150 českých odborníků: architektů, inženýrů, stavitelů, krajinářů, ale také sochařů, malířů, dekoratérů, nábytkářů nebo kameníků. Mezi nejznámější osobnosti z řad techniků, kteří v Bulharsku působili, patří bezesporu berounští rodáci bratři Jiří a Bohdan (Theodor) Proškovi a jejich dva bratranci Josef a Václav Proškovi. Nejstarší z nich, Jiří Prošek (1847−1905), byl výtečným inženýrem činným při mnoha nákladných infrastrukturních projektech v Bulharsku již z doby před osvobozením, energickým podnikatelem a váženou veřejnou, v mnoha ohledech také renesanční osobností. V balkánské zemi strávil téměř 35 let a jeho pozoruhodný životopis vzbuzuje dodnes zájem odborníků. Jiřího mladší bratr Bohdan Prošek (1858−1905) byl také inženýrem a především úspěšným podnikatelem, který od roku 1878 stál vždy po jeho boku a sdílel s ním profesní i životní cestu. Bratři Proškové realizovali společně některé z nejúspěšnějších podniků v Bulharsku, mezi které patřil jejich legendární pivovar. Architekt a stavitel Josef Prošek (1861−1928) působil řadu let v Sofii, mimo jiné při radikální přestavbě města v devadesátých letech 19. století nebo při stavbě budovy parlamentu, avšak jeho život a dílo zůstávají dodnes stále nedoceněny a prozkoumány jen fragmentárně. Ačkoliv je jméno Václava Proška (1860−1913) v Bulharsku poměrně známé, je totiž spojováno se dvěma emblematickými mosty v Sofii − Lvím a Orlím − nebo též se stavbou dnes již neexistující budovy hlavního nádraží tamtéž, jeho život a působení v této balkánské zemi jsou téměř neznámé. Cílem tohoto textu je formou krátkých medailonů shrnout dosavadní poznatky o životě a působení všech čtyř inženýrů Proškových v Bulharsku a za pomoci řady nových faktů zjištěných v průběhu autorova výzkumu tyto poznatky doplnit nebo zpřesnit.