Alfa

LAB: Očima doktorandů

1. Která myšlenka v posledním čísle Alfy vás zaujala a proč? 2. Ve které části své doktorské práce se nacházíte a co vás během psaní překvapilo? 3. Jak propojujete téma vaší disertační práce s praxí?

Miroslav Krejčíř

  1. V posledním čísle Alfy mě nejvíce zaujal rozhovor s paní profesorkou Alenou Šrámkovou. Její osobitý verbální projev je mi stejně tak sympatický jako její projev architektonický. Plně zastávám názor paní profesorky, že „baráky mají být čitelné a nemají překvapovat“. V rámci doktorského studia se zabývám kompoziční geometrií, a v tvorbě Aleny Šrámkové proto vidím mnoho souvislostí se svou prací. Myslím, že dosažení jednoduchosti a čitelnosti je obtížným úkolem, k jehož splnění může vést právě znalost geometrie.
  2. K doktorskému studiu jsem nastoupil teprve minulý rok, v září 2017, a jsem tedy v jeho začátku. Do obhajoby studie disertační práce doktorandi musejí splnit několik povinných a povinně volitelných předmětů. Řekl bych, že je strategie výuky zvolena velice dobře – kurzy jsou koncipovány tak, aby doktorandovi pomohly zorientovat se v prostředí vědy a odborných publikací, případně poukázaly na metody, kterými lze vlastním výzkumem získané výsledky vyhodnotit a zároveň se „neutopit“ v jejich množství. Velkým a velmi příjemným překvapením pro mě byla opětovná docházka na cvičení z deskriptivní geometrie. Tentokrát jsem na ně ale začal chodit z druhé strany – od katedry a s křídou v ruce. Studenti cítí, že jsem fakultu absolvoval poměrně nedávno, a mám tedy pocit, že k sobě v jistých ohledech máme poměrně blízko.
  3. Ke studiu architektury mě přivedl zájem o geometrii. V rámci doktorského studia, pod vedením pana doc. Ing. Martina Pospíšila Ph.D., se věnuji tématu „Geometrie a nosná konstrukce historických staveb“ se zaměřením na gotické období. Tektoniku gotické architektury lze velice dobře číst, a je proto jasné, že geometrická kompozice měla nejen duchovně symbolický význam, ale neopomenutelný vliv na statickou funkci celé stavby. Geometrie se v oboru architektury významně uplatňuje. Studenti ji však často považují za překonanou, protože ji vytlačují grafické programy, které se zdají být mnohem praktičtější. Ačkoliv se v dnešní době architekt při navrhování bez důmyslného softwaru neobejde, zůstávají z mé zkušenosti některé geometrické konstrukce nepostradatelné. Už jenom správná úvaha o prostoru při vynášení řezu konstrukcí nebo prostá potřeba rychlého změření délek ve výkrese předpokládá základní znalosti Mongeova promítání, tedy promítání, které bývá během studia odmítáno nejvíce, a to kvůli své údajné abstraktnosti. Paradoxně s ním ale architekti v praxi přijdou do kontaktu nejčastěji, protože se s ním pracuje ve všech typech výkresů – v půdorysech, svislých řezech i pohledech na fasády. V rámci seminárních prací v předmětu Deskriptivní geometrie 2 jsem se na Mongeovo promítání zaměřil, aby studenti zjistili, jak jednoduše použitelné a efektivní při navrhování architektury dokáže být. Téměř dva roky pracuji v architektonickém ateliéru, jehož zaměření na první pohled mnoho společného s tématem mé disertační práce nemá – zabývá se především územním plánováním. Geometrie však představuje efektivní nástroj i v kontextu urbanismu. Například při řešení majetkoprávních vztahů, kdy se jako podklad používá komplikovaná katastrální kresba a kde jednotlivé pozemky představují ekonomickou hodnotu, je žádoucí, aby každá linie byla umístěna naprosto přesně a aby jejich poloha měla svůj jednoznačný důvod. Dalším z mnoha specifik urbanistických návrhů je řešení komunikací, jejichž trasu výrazně ovlivňuje a zesložiťuje morfologie terénu a prostorové nároky nepřímých úseků. Ve výkrese se křivkám nevyhneme, a proto je třeba znalost Apolloniových či Pappových úloh řešících vzájemné hladké přechody oblouků velkou výhodou.

Doktorand je absolventem FA ČVUT (2017). Disertační práce Geometrie a nosná konstrukce
historických staveb, školitel: doc. Martin Pospíšil.

Za obsah této stránky zodpovídá: Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D.