Akt, kdy pedagog představí studentům ateliérový společný úkol, patří k významným okamžikům odborného studia. Před adeptem se otevírá profesní výzva, nabízející ponor do vybraného prostoru, z jiného pohledu charakterizující učební know-how kantora. Lze tu číst mnohé: znalost obrazu současného města, vesnice či krajiny v českém údolí, ale i pedagogovu péči o myšlenkovou kontinuitu či o princip ad hoc v zadávacím procesu apod. Ve svém úhrnu zobrazuje soupiska fakultních zadání také unikátní aktuální myšlenkovou mapu části akademického sboru FA ČVUT.
Školní bulletin prezentuje širší souvislosti vybraných zadání v odpovědích pedagogů. Oslovil též jejich nové studenty, které najdete v březnové Alfě na stranách 10 a 11.
Jan Sedlák, vedoucí návrhového Ateliéru Sedlák v Ústavu navrhování III nad zadáním Praha – obytná, obývaná, obyvatelná
1/ Jaký pedagogický záměr svým zadáním sledujete?
Věnujeme se nejvíce urbanistickému pohledu na pražské prostředí. Především pro jeho inspirativnost a jako svébytné učebnici urbanismu, architektury, vývoje i dějin, prolínajících se s dějinami obecnými. Zpracováním konkrétních úloh chceme studenta seznámit také s tímto širším prostorovým i časovým kontextem.
Podstatná je pro nás aktuálnost, přičemž za aktuální u urbanistické úlohy považujeme často i časově vzdálenější úkoly, protože čas vzniku a vývoje města je dost odlišný od našeho lidského. Tedy podpora myšlení v otevřeném časovém horizontu.
Naším záměrem je naučit studenty spolupráci zadáním společného (ateliérového) projektu vzniklého z jednotlivých projektů (týmových a individuálních), tedy „každý semestr o jeden, společný projekt více, než je studentů v ateliéru“. Spolupráce je inspirativní.
Konečně naším dlouhodobým cílem je nejen předání komplexní představy městského prostředí, ale také tematická linie, vytvářející (doufejme) ve zpětném pohledu, podobně jako je tomu u každého semestrálního projektu, jednotlivými semestrálními zadáními „jeden projekt navíc“.
2/ Co vás inspirovalo k volbě tohoto zadání? Která aktuální skutečnost či proces v českém městě, obci či krajině?
Letošní pražské zadání je vedeno myšlenkou, že přes všechny superlativy, kterými se město honosí, zbývá k jho dokonalosti něco velmi podstatného. Tím je jeho větší obeytnost jako těžiště „viability“ – životaschopnosti města. Není tak myšleno jen vlastní bydlení, ale v nejširším slova smyslu celý komplex nabídky aktivit podporující „kvalitní městský způsob života“ a jeho typologicky odlišné projevy v různých částech města.
3/ Co bylo na začátku? Hledání místa pro zvolený typ úkolu, nebo nejprve formulace úkolu a k němu patřičné místo? A proč?
Odpověď je vlastně již obsažena v předešlém textu, místo a potřeba „urbanisticky pojímané aktuálnosti“ jdou při volbě tématu ruku v ruce.
4/ Upřednostňujete reálné, nebo akademické zadání? Jaké důvody Vás k tomu vedou?
Určitá míra akademičnosti je podstatou urbanistické práce mimo jiné tím, že urbanistický plán není projekt. Reálnost zde má jinou podobu než u projektů staveb. Na druhou stranu výše zmíněný otevřený časový horizont myšlení není v žádném případě nutně akademismem, ale měl by být realismem svého druhu. Ale bylo by k tomu třeba ještě mnohé dodat.