Mikoláš Vavřín, vedoucí návrhového ateliéru Vavřín v Ústavu krajinářské architektury nad zadáním Velvary – malé měřítko, velvarská kostka 1931, bývalá synagoga (autor František Albert Libra), řešení vstupních prostor a zahrady veřejné instituce s využitím potenciálu sousedící vodní nádrže
1/ Jaký pedagogický záměr svým zadáním sledujete?
Půjde o poznání a pochopení mimořádné architektonické kvality stavby od Františka Libry, prozkoumání citlivého tématu a příběhu bývalé synagogy a nalezení roviny, ze které bude pozvednuta trpěná realita.
2/ Co vás Inspirovalo k volbě tohoto zadání? Která aktuální skutečnost či proces v českém městě, obci či krajině?
Moje vnitřní utrpení ze stavu asi nejabstraktnější realizované architektury, utrpení z ignorance a drzého popření čistoty zřejmě geometricky nejelementárnější stavby v Čechách. Prostorová a funkční rehabilitace objektu a propojení prostoru zahrady s vodní nádrží v sousedství bude pro studenty architektonická šperkařina a pro město Velvary může být impulsem k vyvanutí ze své zapšklosti.
3/ Co bylo na začátku? Hledání místa pro zvolený typ úkolu, nebo nejprve formulace úkolu a k němu patřičné místo? A proč?
Asi definice úkolu v malém měřítku. Zásadním požadavkem bylo a je překročení měřítka – jenom poznání historické složitosti stavby synagogy v českém prostředí, od realizace v roce 1931 až do dnešní doby, zcela překračuje tento rámec.
4/ Upřednostňujete reálné, nebo akademické zadání? Jaké důvody Vás k tomu vedou?
Z hlediska svobody ducha, ale zároveň přípravy studentů pro praxi podporuji v ateliéru obé, jestliže student v úloze projeví schopnost úletu z reality, plně ji sdílím a podporuji. Síla prožitku a rozkoš z tvorby mimo reálné hranice úkolu pak obohatí obě strany.