Švýcarsko-český workshop: Studenti týden pracovali na obrazech z centra Prahy, inspirovali se historickými vedutami

Momoyo Kaijima z ateliéru Bow-Wow studuje chaotický pohyb metropolí už 20 let. Její pečlivé pozorování a podrobná ruční kresba vzbudily poprvé pozornost po vydání knihy Made in Tokyo v roce 2001. Detailní zobrazení přehlížených míst jako jsou stánky s občerstvením nebo křižovatky rychlostních silnic pomáhají bořit předsudky o architektuře. Momoyo Kaijima svou náročnou a meditativní prací totiž sleduje hlavně veřejný prostor a život lidí kolem domů.

V březnu měli studenti Fakulty architektury ČVUT možnost pracovat v týmech se svými švýcarskými kolegy z ETH Curych, kde v současnosti Momoyo Kaijima působí. Každá skupina si vybrala jedno z míst v pražském centru a vyrazila pozorovat aktivity lidí v lokalitě. Velkoformátové axonometrie, které během týdne vznikly, pak sloužily i jako platforma pro diskuzi. Na získané zkušenosti jsme se zeptali Štěpána Macka a Márie Jacové.

Celý týden jste sledovali, co se děje v historickém centru. Jak jste vnímali, že ve středu metropole ubývá místních?

Mária: Kreslili jsme Ovocný trh, kde se v minulosti skutečně prodávala zelenina a ovoce. Neobchodovalo se ve stáncích, ale na rozložených plachtách tvořících barevný koberec. Bylo tu pořád rušno. Současnost je opačná, funguje jen zásobování obchodů a Stavovského divadla, jinak po náměstí nechodí mnoho lidí.

Štěpán: Turismus byl určitě jedno z hlavních témat diskuze a objevuje se i v kresbách. Snažili jsme se znázornit různé vrstvy či aktivity a ty se dějí v různých časech. V jednom segmentu veduty byla ukázána denní špička, jinde významná historická událost. Zpracovali jsme Střelecký ostrov a překvapilo nás, že se ve zdejší zeleni konala první sokolský slet i oslava 1. máje. A už z her Járy Cimrmana víme, že se tu po mostě procházel císař František Josef I. Chtěli jsme všechno vyjádřit kresbou a obejít se bez popisků, hledali jsme reference. Na starých fotografiích jsme pátrali po symbolech - třeba pro první máj 1890 to byly klobouky a vlajky.

Do kreseb můžete schovat i různé hříčky. Zaujala mě zpráva ze starých novin o těžkém autě, které rozhoupalo řetězový most. Nevěděl jsem, jak situaci zachytit, tak jsem na korbu nákladního vozu posadil slona. Ale najdete u nás i žraloka ve Vltavě nebo skákající opici.

Zkušení architekti často kritizují současnou výuku na fakultách, která se přesunula přímo do virtuálního prostředí programů. Bylo šest dní kreslení tužkou intenzivním zážitkem?

Mária: Po první ročníku na škole jsem měla z kreslení dobrý pocit, ale chybí mi v ateliérech, kdy je už člověk přikovaný k počítači. Myslím, že na workshopu se sešli lidé, kteří mají k tužce větší vztah, nešlo ale pouze o volnou kresbu.

Štěpán: Byla to i deskriptivní geometrie. V určité fázi jsme si museli vybrat způsob promítání a úhel pohledu. Na hlavní objekty jsme použili pravítko, abychom si rozvrhli, jak vysoké udělat lidi, jak široký bude chodník. A potom už jsme pracovali poměrově. Část skupin využilo dostupný 3D model Prahy, pohledy z něj jsme si vytiskli a do kresby překreslili přes sklo.

Zeptám se možná neznale, ale vaše axonometrie si zachovávají měřítko?

Mária: Ano, měli jsme pracovat mezi měřítky 1:200 až 1:800, to už bychom si ale museli obhájit, človíček se stává tečkou a aktivity těžko znázorníte. Jako jediní jsme zvolili pohled zdola, nedívali jsme se na náměstí z ptačí perspektivy, chtěli jsme totiž zvýraznit pražské pasáže, jinak ukryté v budovách.

Jak probíhaly konzultace?

Štěpán: Švýcarský tým pedagogů nás v ulicích několikrát obešel - s pověstnou přesností byli vždy všude načas. Řešili jsme praktické věci - jako zvolení úhlu záběru i jak ukázat neformálnost prostoru či pronikání přírody do města

Snad vám nebude chybět týden školy

Štěpán: My budeme muset učení dohnat, ale Švýcaři mají týden vyhrazený pro workshop. Výběr akcí je pestrý a po celé Evropě. Mohou tak zkusit skoro cokoliv a nic nezameškají.

Dokážete zkušenosti využít i ve své praxi?

Mária: Axonometrie nepodléhá zkreslení jako perspektiva, stačí se držet jednoho pravidla. Je tak dobrým mezičlánkem mezi sice názornými, ale náročnými vizualizacemi a půdorysem, kterému už laik zase nemusí tolik rozumět. Uplatníme je hlavně při znázornění funkcí v návrhu.

Štěpán: Byla to intenzivní práce, kdy jsme museli oddřít každou balustrádu na mostě i klobouk človíčka. Ale zároveň také meditace a čas o věcech přemýšlet. S lektory probíhala komunikace velmi neformálně, Švýcaři při každé příležitosti preferují debatu s aperolem v ruce. Klíčová byla i spolupráce v týmu, postupně jsme si totiž vstupovali do svých kreseb. Začali jsme též víc vědomě pracovat se strukturou čáry či sílou tlaku na tužku.

Rozhovor vyšel v časopise Stavba 2/2022, vedl ho Pavel Fuchs

Další rozhovory