SMĚR A ILUZE

Opuštěný pomalu zarůstající prostor v lesíku vás okouzlí všemi smysly... Vnímáte vítr, šustění listí, chladný beton pod vašima nohama a krkavce, který právě létá nad vámi. Na dně nádrže vás zaujme záhadný protáhlý objekt. Zamíříte k němu a posloucháte. Váš dutý krok je slyšet čím dál tím víc, ale přece jenom jakoby se kolem vás nic nehlo... Nekonečná do jednoho místa se sbíhající cesta nám ukazuje směr, láká nás dojít až na konec. Tato pomyslná trajektorie nám vytváří iluzi, že nikdy neskončí, proto po ní můžeme jít velmi dlouho a s jistotou, že se neztratíme. Během této cesty nás občas oslepí třpyt z přítomné vody, ale stále pokračujeme dál. Až dojdeme na samý okraj. Nikde nic. Toť iluze.