Projekt se zabývá rehabilitací problematické části centra Budapešti. Cílem studentů byla obnova veřejných prostranství čtvrti se složitým sociálním zázemím. Chtěli vytvořit prostorovou strukturu, která poskytne příležitost k setkávání a sociální interakci. Neuvažovali v rigidních architektonických formách, ale spíše v otevřené architektuře, která v sobě nese potenciál volného tvarování a flexibility.
Čtvrť zvaná Józsefváros prochází výraznou proměnou, v posledním desetiletí zde bylo realizováno několik projektů urbanistické rehabilitace. Tyto projekty kladly velký důraz také na sociální rehabilitaci. Na rozdíl od jiných částí Budapešti, kde rehabilitaci doprovázela výměna obyvatelstva, byla rehabilitace Józsefvárosu postavena tak, aby se do ní zapojilo místní obyvatelstvo. Prostřednictvím participativního plánování začala obnova budov a veřejných prostranství za aktivní účasti místních obyvatel. Studenti se svým návrhem zasadili do tohoto kontextu a navázali tak na tradici designu započatou v minulém desetiletí a zároveň hledali nové, inovativní nástroje designu. S využitím experimentální povahy univerzitních projektů plán vyvinul systém volné platformy. Struktura se jeví jako integrovaná do městské struktury v centru města a rozvolňuje instalaci s vysokou hustotou uzavřených dvorů.
Plán je vizí budoucnosti, která se nezaměřuje pouze na konkrétní řešení, ale promítá i přání, jež lze interpretovat v širším horizontu.
