Nově vyvinutý typ dentálního implantátu byl podroben numerickým analýzám a simulacím osteointegrace a mechanické únavové zkoušky. Hlavním cílem těchto simulací byla optimalizace tvarového řešení implantátu za účelem redukce lokálních koncentrací napětí a umožnění lepšího rozložení napětí napříč celým tělesem implantátu. Při řešení geometrie implantátu bylo přihlédnuto k umístění stabilizačního systému podélných drážek, které zlepšují podmínky osteointegrace v kortikální a spongiózní kosti. Numerické analýzy prokázaly, že ke koncentracím napětí dochází především v horní válcové části implantátu. Prodloužením této válcové části jsme byli schopni zredukovat hodnoty extrémů von-Misesova napětí o 20%. Simulace mechanických únavových zkoušek byly provedeny na implantátu s dříkem z homogenní struktury a vnější obálkou z trabekulární struktury. Tyto zkoušky prokázaly, že trabekulární struktura vykazuje značné deformace, které mohou vést k redukci napětí vyvolaného cyklickým zatížením.
Publikace