Osmdesátá léta máme silně asociována s šedou záplavou pozdně normalizačních sídlišť, kde pod tlakem přemrštěných hospodářských plánů vítězila kvantita nad kvalitou. Beton však v architektuře osmdesátých let přinesl mnohem víc, než jen sídliště. Osvědčená, desetiletí rozvíjená technologie se stala spolehlivým rámcem, o který se mohly opřít výrazově i prostorově ambicióznější projekty, ale zároveň i výzvou k pozoruhodným konstrukčním a výtvarným experimentům.