Tento text chce upozornit na význam Habemasovi komunikativní teorie, který v textech několika plánovačů 2. poloviny 20. století zanechal přímou odezvu či se nepřímo objevuje i v dalších. Forester v procesu komunikace vyzdvihuje důležitost informací, Healey dále rozvíjí otázky kooperace občanů a veřejné správy a problém budování její kapacity. Fainstein a Sandercock zpracovaly souhrnné texty, přičemž Fainstein vystavuje komunikativní model dílčí kritice, zatímco Sandercock ho zasazuje do širšího kontextu obhájcovského a radikálního urbanismu. V závěru se propracovávám až k paradigmu sociálního učení, které je dalším svébytným teoretickým směrem. Konstatuji, že možnosti kvalitní komunikace nebyly v českém prostředí ještě zcela vyčerpány.