Téměř před patnácti lety – v r. 2004 – vyšla průlomová publikace několika světově uznávaných sociologů (Alexander, Eyerman, Giesen, Smelser, Sztompka: Cultural Trauma and Collective Identity, University of California Press). Tato publikace byla záměrným pokusem o poměrně radikální posun od dosud převážně psychoanalyticky a sociálně-psychologicky pojatého chápání a uplatňování kolektivního traumatu k jeho chápání analyticko-sociologickému. Současně tento titul zareagoval na tzv. kulturní obrat v sociologii, který je již delší dobu spojován s Jeffrey C. Alexanderem a s jeho obhajobou kulturně-sociologického tzv. silného programu. Zaměření na kulturně-sociologický teoreticko-metodologický přístup se tak spojilo s posunem kolektivní paměti a identity do středu výzkumného zájmu. V kapitole se pokouším ovšem nahlédnout tento teoreticko-metodologický posun prizmatem dění v české sociální a humanitní vědě. Přesto ještě na začátku, pro zevrubnější orientaci, kde a v jakých souvislostech se objevuje tento čerstvě se prosadivši diskurz, jej zařazuji do širšího rámce různých přístupů ke kolektivní paměti, včetně vytvoření schématu-mapy těchto přístupů.
Publikace