Průběžně jsme konfrontováni s narůstajícím počtem demolic (i plánovaných záměrů demolic) poválečného stavebního dědictví, které zahrnuje i průmyslové, technické a dopravní stavby.1 Příklady jsou rozmanité a doložil je soupis publikovaný ve Zprávách památkové péče už v roce 2017 Pracovní skupinou pro poválečnou architekturu při ČNK ICOMOS.2 Je zřejmé, že prosazováním ochrany poválečného průmyslového dědictví, které se v mnohých ohledech tak výrazně liší od běžné historické zástavby, se památková péče zabývá stále málo, a i další možnosti zachování (např. formou nového využití) zatím selhávají. Vedle obecných problémů, jimž čelí v procesu ochrany a nového využití poválečné dědictví, jsou průmyslové stavby ještě ohroženější skupinou než jiné typologie, a to jak pro svou specifičnost, tak kvůli malé prozkoumanosti daného vzorku, a tedy nesystematičnosti znalostí. Kapitola hodnotí současný stav ochrany i metodické přístupy, které jsou v tomto segmentu stavebního dědictví testovány. Postupy jsou testovány na případové studii zbořeného komplexu tzv. Transgasu.
Publikace