Železnice jako masový dopravní prostředek vznikla v 19. století. Od té doby prodělala velký rozvoj i dobu útlumu. Stále však zůstává významným prvek dopravní infrastruktury a její význam v budoucnosti zřejmě ještě poroste. Ve druhé polovině 20. století však prodělala železnice krizi, když začaly klesat počty přepravených osob i nákladů. Tento trend zasáhl nejdříve západní Evropu, kde měla železnice silného konkurenta v podobě silniční a letecké dopravy. Po roce 1989 se tento problém dostal i do střední a východní Evropy v mnohem větší míře, než v jaké v této oblasti do té doby byl. Výsledkem této krize byl vznik nepotřebných ploch železniční dopravy. Tyto plochy byly na mnoha místech využity k rozvoji měst (v případě velkých nádraží) nebo pro jiné druhy dopravy. Mnohé z nich však stále ještě leží ladem nebo chátrají a lze je tedy označit za „železniční brownfields“. Problematice železničních brownfields zatím nebyla věnována taková pozornost, jakou si jistě zaslouží. Také žádná práce, která by se věnovala pouze tomuto problému, nebyla doposud publikována. Těžištěm této práce je tak popsat hlavní příčiny vzniku železničních brownfields a navrhnout jejich základní typologii. Použitými metodami pro tento návrh jsou analýza historie a právních předpisů, které v průběhu jednotlivých historických etap železnici ovlivňovaly a zejména případové studie, které ilustrují metody vzniku brownfields, případně ukazují možnosti jejich revitalizací. Výsledkem disertační práce je zmíněný návrh typologie železničních brownfields. Pro každou typologickou skupinu jsou formulovány problémy a doporučení k jejich řešení.