Při rozboru lokace je vždy upřednostňována logika existujících / historických liniových prvků v krajině a původní parcelace před podrobnostmi z pedologických nebo geologických map. Je třeba mít také vždy na paměti, že krajina odráží vždy nejen „odbornou“ stránku věci, ale funguje jako „zajetý kulturně-úživný celek “. Na základě všech získaných informací provedeme celkové vyhodnocení, tak určíme vhodné oblasti / zóny pro budoucí vznik sídla (jak již bylo uvedeno, zastavitelné je především podmáčené území, nevhodné pro zemědělské využití – regosoly /regozemě/ - beru v potaz ale i oslunění místa, jeho územní celistvost , nebo napojení na liniové prvky. Z etno-ekologického pohledu určíme také místa nevhodná místa pro zástavbu, ale i agrární činnost (např. průdké svahy, kamýky..) na kterých může dobře vzniknout ne-agrární program území: jednotlivé objekty sakrálního (např. hřbitov), nebo výrobního charakteru (např. farmy), veřejné volnočasové areály, pastevní plochy apod. Tato území mají pak v našem modelovém území přímou vazbu na kulturní niky. U agrárních poloh pak rozlišuji ,,pásma“ hlavně dle kyselosti půdního profilu (např. gleje vs. černozemě), neboť ta s sebou přináší jinou výnosnost či vhodnost pro jiné druhy rostlinné (i živočišné) výroby.
Publikace