Příspěvek se věnuje analýze základních typologických rysů, formy a konstrukce individuálního obytného (rodinného) domu v bulharských (zejména provinčních) městech z období 1878-1918 v tvorbě českých architektů a stavitelů. Poznatky jsou založeny (a omezeny) na podrobném studiu dochované výkresové dokumentace domů (architektonických plánů, situačních výkresů) z bulharských archivních fondů, jakož i dobové legislativy – zejména „dočasných“ Pravidel pro stavbu soukromých budov ve městech v Bulharském knížectví (1881), ale i prvního zákona o zvelebení sídel v Bulharském knížectví (1897), a ikonografie. V rámci zkoumání bylo studováno přes 200 architektonických plánů obytných (rodinných) domů od jedenácti českých architektů a stavitelů. Ve studovaném výběru převládá zejména tvorba architekta Tomáše Vrchoty, který se řadí mezi jedny z nejproduktivnějších. Text se opírá také o dosavadní poznatky o historickém, typologickém či konstrukčním vývoji obytných domů Bulharů z prací některých badatelů.
Publikace