Příspěvek se zabývá intaktně dochovaným areálem továrny na zpracování juty ve Višňové, nevelké obci ve Frýdlantském výběžku. Její počátky jsou spjaté s cukrovarnickým průmyslem: u zrodu podniku, založeného v roce 1910 ve Vídni, stály moravské cukrovary a podílníci ze Saska a nedalekého Hrádku nad Nisou. Architektem areálu, postaveného „na zelené louce“ a aditivně rozšiřovaného mezi léty 1910–1925, se stal Heinrich Zieger, renomovaný specialista na průmyslové objekty z blízké Žitavy, autor dalších významných realizací nejen v severních Čechách. K továrně náleží zaměstnanecký dům z let 1920–1922, který je však pouze částí nerealizovaného záměru tovární kolonie. Jeho autorem je drážďanský Rudolf Bitzan, jeden z nejosobitějších představitelů tzv. druhého proudu architektury v českých zemích, který zanechal výraznou stopu nejen na Frýdlantsku a Liberecku. Pozdější stavební fáze areálu z doby před II. světovou válkou se Ziegerem danému konstrukčnímu řešení a architektonickému ztvárnění přizpůsobily. Tvořil je železobetonový skelet s vyzdívkami z režného cihelného zdiva ve dvou odstínech, členěné lizénovými rámy. Proto dnes areál, i přes poměrně složitý stavební vývoj, působí výtvarně uceleným dojmem. Továrna nepřehlédnutelných architektonických kvalit nadále slouží původnímu účelu, tj. výrobě produktů z jutových (nyní již syntetických) vláken. Výrobní sortiment (obaloviny) zůstal v zásadě zachován po celou dobu existence podniku.