Tento příspěvek si klade za cíl vystopovat počátky plánování měst v Bulharsku na přelomu 19. a 20. století, o což se mimo jiné zasloužilo mnoho českých architektů a inženýrů, a konkrétněji pak přiblížit tvorbu českého rodáka Libora Bayera. Bulharské země byly po dlouhá staletí součástí Osmanské říše a vývoj bulharských měst, až na výjimky, nepodléhal žádným regulačním ani urbanistickým zásadám. V rusko-turecké válce v letech 1877-78, která přinesla bulharskému národu svobodu, lehlo navíc mnoho měst a obcí popelem. Proto jeden z nejdůležitějších úkolů mladého státu byla obnova válkou zničených měst a vypracování moderních regulačních plánů pro města, která zničení minulo. Pro tento náročný počin však zpočátku Bulharsko nedisponovalo žádnými odborníky. Ti sem přicházeli ze zahraničí, mnoho inženýrů a architektů přišlo také z českých zemí a stálo u zrodu moderního bulharského urbanismu. Na některá specifika tohoto období se příspěvek krátce zaměří. Libor Bayer byl jednou z nejzajímavějších tvůrčích osobností v tomto období a jeho dílo dodnes vzbuzuje velký zájem odborníků i laiků. Bayerův život však zůstává zahalen mnoha nejasnostmi, neboť při vší snaze badatelů se doposud nepodařilo jeho osudy podrobněji prozkoumat. Bayer je především autorem nejznámějšího regulačního plánu po osvobození Bulharska (1878), a to města Staré Zagory (1879), při kterém použil na místní poměry naprosto cizí přístup a plán založil na pravidelném ortogonálním rastru. Na základě konfrontace faktů a údajů z vědeckých prací, archivních a dobových dokumentů a svědectví pamětníků se následující řádky pokusí jako jedny z prvních naskicovat celkový obraz života a tvorby Libora Bayera, i přes to, že často budeme čelit otázkám, na které neexistuje jednoznačná odpověď. Vzniku regulačního plánu Staré Zagory bude věnována zvláštní pozornost, dále pak dalším známým Bayerovým plánům, které navrhl pro města Nova Zagora (1880 a 1882-1883), Kazanlăk (1881-1882) a Kjustendil (asi 1892).