Pavla Melková a Miroslav Cikán vydávají knihu Architektura reciprocity

22/6/2020

Dnešní doba před nás staví množství celospolečenských témat, jejichž řešení vyžaduje širokou spolupráci založenou na vědomí sounáležitosti. Nová kniha i stejnojmenná výstava v Galerii Jaroslava Fragnera ukazují důležitost vztahů vzájemnosti nejen ve vztazích architektury vůči lidem a prostředí, ale také v životě společnosti obecně. Stávají se tak aktuálním příspěvkem k hledání odpovědí na otázky, kterým naše společnost bude čelit.

Neptejme se, jaká architektura je, ale především, co způsobuje.

Každá nová architektura vstupující do stávajícího prostředí něco přináší a zároveň si bere. Nikdy není nevinná. Většinou něčeho ubyde, cosi zmizí, promění se. Zmenší se či ztratí volný prostor, průchod, paměť, sluneční světlo, příroda, vzduch, výhled, ticho. Stejně anebo více hodnot ale také může přibýt.

Kniha Architektura reciprocity sleduje skutečnost primárně přes vztahy namísto soustředění se na objekty, a poukazuje tak na význam vztahů obecně. Vychází z předpokladu, že druhy vazeb, kterých je architektura účastná a jež vytváří, jsou založeny na stejných či podobných principech jako vztahy mezi lidmi či uvnitř přírody.

Jednotlivé typy vztahů reciprocity - respektu, sounáležitosti, komunikace, inspirace, empatie, zodpovědnosti, radosti, paměti, lásky, úspornosti, velkorysosti, pravdy, podpory, otevřenosti, poetičnosti, propojení, vyváženosti a vzdělávání - jsou představeny skrze příklady v životě lidí i společnosti, v různých vědeckých či uměleckých oborech a v architektuře samotné. Tyto asociace připomínají, že náš svět je nedílně propojený, že chování člověka určují podobné principy, jaké existují v přírodě a že uvažování jakéhokoliv specializovaného oboru lidské činnosti se dnes musí odkazovat jednak k vědomí o celku, jednak k maximálnímu propojení s dalšími disciplínami.

Architektura reciprocity

Neřeší pouze, jaká je, ale především, co způsobuje.
Svět sleduje skrze vztahy, do nichž vstupuje a které ovlivňuje i sama vytváří.
Vědomě se začleňuje do pospolitosti a hledá svou roli v komplexních vazbách světa, od lokálních až po globální.
Zajímá ji dopad vlastní existence na to, jak lidé žijí, jak se chovají k sobě navzájem a jak nakládají s prostředím.
Vytváří prostor pro reciproční vztahy mezi jednotlivci, ve společnosti, i mezi lidmi a přírodou, a sama je navazuje.
Spolupodílí se na přínosné vzájemnosti ve všech sférách lidského konání a oborových specializací.
Otevírá lidem vnímání prostředí, napomáhá jeho pochopení a tím ovlivňuje odvislé konání.
Je to architektura respektu, sounáležitosti, komunikace, inspirace, empatie, zodpovědnosti, radosti, paměti, lásky, úspornosti, velkorysosti, pravdy, podpory, otevřenosti, poetičnosti, propojení, vyváženosti, a vzdělávání.

Kniha vychází v české a anglické verzi.

Stejnojmennou výstavu je možné vidět v Galerii Jaroslava Foglara až do 25. července 2020