Alfa

Vyšla Alfa 4–5/2020 na téma Adolf Loos

K roku Adolfa Loose 2020

Adolf Loos byl klasik moderní architektury. Během první světové války rozvinul princip uspořádání vnitřního prostoru stavby zvaný raumplán. Na jeho základě postavil dnes slavnou Müllerovu vilu v Praze (1930). Loosův Poslední dům představuje nerealizovaný návrh vily pro dceru Müllerů, který se dochoval ve formě architektonické studie z roku 1932. Zadání pro tři studenty ateliéru Girsa v letošním roce, tj. v roce Adolfa Loose, kdy si připomínáme 100 let od jeho narození, představovalo zpracování projektu této dřevostavby. Alfa s nimi i s jejich pedagogem prof. Václavem Girsou připravila rozhovor. Doplňuje je interview s Petrem Krajčim, kurátorem Centra moderní architektury Muzea hl. m. Prahy. Čtenář zde najde také zamyšlení doc. Oldřicha Ševčíka nad publikacemi amerického znalce Loosova díla Christophera Longa. Ohlédnutí za Loosem uzavírá vzpomínka historika prof. Vladimíra Šlapety na první českou výstavu díla tohoto umělce v Galerii Benedikta Rejta v Lounech v roce 1985.

Tomáš Beneš, Dominika Blahová, Martin Hanuš, studenti ateliéru Girsa Ústavu památkové péče, Poslední dům Adolfa Loose, řez, vizualizace (raumplán).

 

Vybíráme z Alfy

Tvorba architekta Loose v 20. a 30. letech 20. století byla ozářena i spoluprací s architekty/špičkovými řemeslníky a designéry. Ale ukazuje také, jak vlivná a osvícená a byla také „Loosova“ skupina investorů/majitelů, otevřená k novým formám a novému dogmatu moderní architektury a designu. Atmosféra kulturně kritické debaty, inspirována myšlenkami Loose, byla tak zásadní, že ještě desítky let doznívala v mnoha koutech světa, kam druhá světová válka zavlekla jejich protagonisty – často do USA a Izraele.

Jak píše redakci Arnošt Marks, proděkan plzeňské (Loosovo město) Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara, nelze opominout skutečnost, že inspirace a realizace vznikaly v „podnětném, otevřeném a nutno dodat, že i v nacionálně konfliktním prostředí českých zemí a Rakouska a dodnes silně ovlivňují nové a nové generace architektů, designerů a dalších tvůrců, intelektuály techniky a filozofy nevyjímaje. Všechny se rodily v prostředí vícejazyčnosti, humanitního a špičkového technického vzdělání na pomezí zemí Koruny české, Vídně a Palestiny (dnešního Izraele)“.

Malý příspěvek Alfy k jubilejnímu roku Adolfa Loose se věnuje výlučně segmentu Mistrovy architektonické tvorby.

 

Celou Alfu si můžete přečíst zde.

Poslední dům Adolfa Loose, výkres všech čtyř průčelí, pravděpodobně s Loosovými korekturami umístění oken a dveří. Ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea.

Poslední dům Adolfa Loose, výkres všech čtyř průčelí, pravděpodobně s Loosovými korekturami umístění oken a dveří. Ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea.

 

O Loosově posledním domě aneb Na téma „nedokončený“…

Interview s Tomášem Benešem, Dominikou Blahovou a Martinem Hanušem, studenty ateliéru Girsa Ústavu památkové péče

Poslední dům Adolfa Loose je nerealizovaný návrh vily pro Evu Müllerovou, dceru Dr. Františka a Milady Müllerových (obyvatel pražské Loosovy Müllerovy vily), který se dochoval ve formě architektonické studie z roku 1932. Zadání vyžadovalo zpracování podrobné prováděcí dokumentace domu, který bude postaven jako maketa v měřítku 1 : 1 v rámci expozice Národního technického muzea v Praze v průběhu příštího roku. Jde o dřevostavbu, která ctí původní návrh i ve svém materiálovém pojetí (pro realizaci bylo nezbytné udělat několik úprav). Exteriér objektu je věrnou replikou původního návrhu podle dochovaných podkladů, interiér představuje objemovou abstrakci Loosova raumplánu a bude sloužit pro výstavní účely.

Maketa domu bez podsklepení má v přízemí obsahovat obývací pokoj a kuchyň a v patře dvojici malých ložnic a koupelnu.

Viz též portál FA ČVUT.

Nad zadáním

Alfa: Zadání, jak známo, vycházelo z Loosovy dokumentace, kterou návrhovému ateliéru Girsa nabídlo Dokumentační středisko Norbertov Muzea hlavního města Prahy. Jak jste si rozdělili úkoly?

Dominika Blahová: Já jsem měla na starosti katalog všech Loosových prací. Hlavním cílem bylo najít především dřevostavby, jelikož Poslední dům měl být dřevěný. A těch zase tolik není. Dala jsem jich dohromady asi padesát… A mým dalším úkolem bylo vypracovat stavební detaily architektonicko-stavebního řešení pro prováděcí dokumentaci

Tomáš Beneš: Měl jsem na starosti rekonstrukci samotné architektury. Složitost tkvěla v tom, že ze skic nebylo úplně jasné, jak má dům vypadat. Loos jej nikdy nedokončil a existuje více verzí například půdorysů, které nejsou vzájemně kompatibilní, a bylo nutno vyřešit návaznost na kresby fasád… ‒ a to tak, abychom si sami nevymýšleli… Prostě musely sedět na půdorysy, které jsme považovali za důležitější. Mimochodem byly okótované, což je realita, které jsme se drželi. Když byla hotová architektura – v počítači ‒, začal jsem se zabývat zpracováním dokumentace – půdorysy, pohledy, řezy atd. A zpracování 3D modelu v Bimu, který bude sloužit zhotovitelům konstrukčního systému, resp. v rámci realizačního projektu…

Martin Hanuš: Pracoval jsem na skořápce celého exteriéru, takže jsem musel s Dominikou i s Tomem úzce spolupracovat. Zabýval jsem se od „peření“ čili horizontálního překládání prken na fasádě až po výraz výplní otvorů oken a dveří a zábradlí balkonu čili všemi věcmi, které budou zejména z exteriéru vidět. Cílem bylo dosáhnout věrohodnosti exteriérového vzhledu objektu, jak by nejspíš vypadal, kdyby byl Loosem i zrealizovaný. Je ale důležité zmínit, že naše spolupráce byla velice intenzivní a veškeré kroky byly provázány.

Nemohla vám být vzorem Müllerova vila? Stojí nedaleko od školy…

D. Blahová: Nejvíce jsme se inspirovali asi vilou Khuner. Pokud jde o Müllerovu vilu, důležité je, že nejde o dřevostavbu, ale hlavně také, jak jsem se dočetla o Posledním domě, má přece jen honosnější charakter. Poslední dům měl být cenově dostupným bydlením, které by se hodilo třeba jak pro hornickou rodinu, tak pro intelektuála…

T. Beneš: Také srovnejte velikosti: náš Poslední dům má půdorysné rozměry asi 8 x 9 metrů, což je zhruba třetina Müllerovy vily.

Nad konceptem

Mohli byste charakterizovat koncept vašeho přístupu?

M. Hanuš: Jeden z podkladů byl model, který se zpracovával pro výstavu Galerie hlavního města Prahy, resp. Centra Norbertov. Toho jsme se drželi – ale i tam jsme přišli na některé nesrovnalosti. Kdy například okno směřuje do příčky… A Tom, když zpracovával model, vynášel podlaží raumplánu, a tak jsme si mohli krásně ověřit, jestli tam to okno může nebo nemůže být… A ukázalo se, že v jednom místě skutečně okno být nemůže. Takže jsme si od toho okamžiku začali ověřovat naprosto všechno.

D. Blahová: Což bylo důležité také pro arch. Krajčiho z Centra. Při výrobě modelu pro výstavu byl totiž hodně inspirován Loosovým Domkem pro jednu rodinu. A během našich konzultací se vyjasnilo, jak dům sám vlastně funguje. Například zajímavá nesrovnalost s šatnou v prvním podlaží hned u vchodu s navazující toaletou. Podle podkladů od arch. Krajčiho jako by tam ta šatna nebyla… Až na dalších konzultacích se ukázalo, že tam skutečně ta šatna je a že nad sebou nahoře vytváří zimní zahradu. – Což byla do té doby docela neznámá informace.

T. Beneš: Je pozoruhodné, že ten dům, jak je malý, má sedm různých výškových úrovní. A jak upozornila Dominika, až během konzultací se ukázalo, že nad šatnou a toaletou je zimní zahrada – ve formě rozšířeného parapetu – která přiléhá k jídelně.

Nebyla to tak trochu detektivka?

D. Blahová: Tušili jsme, že ta zahrada tam někde musí být, protože Loos zanechal popisy. Tedy přesněji – diktoval a někdo přepisoval. Takže někde Loos uvádí, že by tam měla být zimní zahrada. Ale neuvádí kde. Sledovali jsme všechny dostupné materiály, především půdorysy, pohledy a řezy, ty však byly ve velmi špatné kvalitě. Dům byl nejvíce vyřešen v půdorysech.

Za obsah této stránky zodpovídá: doc. Ing. arch. Jan Jakub Tesař, Ph.D.