Vyšla Alfa 4–5/2020 na téma Adolf Loos
K roku Adolfa Loose 2020
3/2020
Tomáš Beneš, Dominika Blahová, Martin Hanuš, studenti ateliéru Girsa Ústavu památkové péče, Poslední dům Adolfa Loose, řez, vizualizace (raumplán).
Vybíráme z Alfy
Tvorba architekta Loose v 20. a 30. letech 20. století byla ozářena i spoluprací s architekty/špičkovými řemeslníky a designéry. Ale ukazuje také, jak vlivná a osvícená a byla také „Loosova“ skupina investorů/majitelů, otevřená k novým formám a novému dogmatu moderní architektury a designu. Atmosféra kulturně kritické debaty, inspirována myšlenkami Loose, byla tak zásadní, že ještě desítky let doznívala v mnoha koutech světa, kam druhá světová válka zavlekla jejich protagonisty – často do USA a Izraele.
Jak píše redakci Arnošt Marks, proděkan plzeňské (Loosovo město) Fakulty umění a designu Ladislava Sutnara, nelze opominout skutečnost, že inspirace a realizace vznikaly v „podnětném, otevřeném a nutno dodat, že i v nacionálně konfliktním prostředí českých zemí a Rakouska a dodnes silně ovlivňují nové a nové generace architektů, designerů a dalších tvůrců, intelektuály techniky a filozofy nevyjímaje. Všechny se rodily v prostředí vícejazyčnosti, humanitního a špičkového technického vzdělání na pomezí zemí Koruny české, Vídně a Palestiny (dnešního Izraele)“.
Malý příspěvek Alfy k jubilejnímu roku Adolfa Loose se věnuje výlučně segmentu Mistrovy architektonické tvorby.
Celou Alfu si můžete přečíst zde.
Poslední dům Adolfa Loose, výkres všech čtyř průčelí, pravděpodobně s Loosovými korekturami umístění oken a dveří. Ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea.
O Loosově posledním domě aneb Na téma „nedokončený“…
Interview s Tomášem Benešem, Dominikou Blahovou a Martinem Hanušem, studenty ateliéru Girsa Ústavu památkové péče
Poslední dům Adolfa Loose je nerealizovaný návrh vily pro Evu Müllerovou, dceru Dr. Františka a Milady Müllerových (obyvatel pražské Loosovy Müllerovy vily), který se dochoval ve formě architektonické studie z roku 1932. Zadání vyžadovalo zpracování podrobné prováděcí dokumentace domu, který bude postaven jako maketa v měřítku 1 : 1 v rámci expozice Národního technického muzea v Praze v průběhu příštího roku. Jde o dřevostavbu, která ctí původní návrh i ve svém materiálovém pojetí (pro realizaci bylo nezbytné udělat několik úprav). Exteriér objektu je věrnou replikou původního návrhu podle dochovaných podkladů, interiér představuje objemovou abstrakci Loosova raumplánu a bude sloužit pro výstavní účely.
Maketa domu bez podsklepení má v přízemí obsahovat obývací pokoj a kuchyň a v patře dvojici malých ložnic a koupelnu.
Nad zadáním
Alfa: Zadání, jak známo, vycházelo z Loosovy dokumentace, kterou návrhovému ateliéru Girsa nabídlo Dokumentační středisko Norbertov Muzea hlavního města Prahy. Jak jste si rozdělili úkoly?
Dominika Blahová: Já jsem měla na starosti katalog všech Loosových prací. Hlavním cílem bylo najít především dřevostavby, jelikož Poslední dům měl být dřevěný. A těch zase tolik není. Dala jsem jich dohromady asi padesát… A mým dalším úkolem bylo vypracovat stavební detaily architektonicko-stavebního řešení pro prováděcí dokumentaci
Tomáš Beneš: Měl jsem na starosti rekonstrukci samotné architektury. Složitost tkvěla v tom, že ze skic nebylo úplně jasné, jak má dům vypadat. Loos jej nikdy nedokončil a existuje více verzí například půdorysů, které nejsou vzájemně kompatibilní, a bylo nutno vyřešit návaznost na kresby fasád… ‒ a to tak, abychom si sami nevymýšleli… Prostě musely sedět na půdorysy, které jsme považovali za důležitější. Mimochodem byly okótované, což je realita, které jsme se drželi. Když byla hotová architektura – v počítači ‒, začal jsem se zabývat zpracováním dokumentace – půdorysy, pohledy, řezy atd. A zpracování 3D modelu v Bimu, který bude sloužit zhotovitelům konstrukčního systému, resp. v rámci realizačního projektu…
Martin Hanuš: Pracoval jsem na skořápce celého exteriéru, takže jsem musel s Dominikou i s Tomem úzce spolupracovat. Zabýval jsem se od „peření“ čili horizontálního překládání prken na fasádě až po výraz výplní otvorů oken a dveří a zábradlí balkonu čili všemi věcmi, které budou zejména z exteriéru vidět. Cílem bylo dosáhnout věrohodnosti exteriérového vzhledu objektu, jak by nejspíš vypadal, kdyby byl Loosem i zrealizovaný. Je ale důležité zmínit, že naše spolupráce byla velice intenzivní a veškeré kroky byly provázány.
Nemohla vám být vzorem Müllerova vila? Stojí nedaleko od školy…
D. Blahová: Nejvíce jsme se inspirovali asi vilou Khuner. Pokud jde o Müllerovu vilu, důležité je, že nejde o dřevostavbu, ale hlavně také, jak jsem se dočetla o Posledním domě, má přece jen honosnější charakter. Poslední dům měl být cenově dostupným bydlením, které by se hodilo třeba jak pro hornickou rodinu, tak pro intelektuála…
T. Beneš: Také srovnejte velikosti: náš Poslední dům má půdorysné rozměry asi 8 x 9 metrů, což je zhruba třetina Müllerovy vily.
Nad konceptem
Mohli byste charakterizovat koncept vašeho přístupu?
M. Hanuš: Jeden z podkladů byl model, který se zpracovával pro výstavu Galerie hlavního města Prahy, resp. Centra Norbertov. Toho jsme se drželi – ale i tam jsme přišli na některé nesrovnalosti. Kdy například okno směřuje do příčky… A Tom, když zpracovával model, vynášel podlaží raumplánu, a tak jsme si mohli krásně ověřit, jestli tam to okno může nebo nemůže být… A ukázalo se, že v jednom místě skutečně okno být nemůže. Takže jsme si od toho okamžiku začali ověřovat naprosto všechno.
D. Blahová: Což bylo důležité také pro arch. Krajčiho z Centra. Při výrobě modelu pro výstavu byl totiž hodně inspirován Loosovým Domkem pro jednu rodinu. A během našich konzultací se vyjasnilo, jak dům sám vlastně funguje. Například zajímavá nesrovnalost s šatnou v prvním podlaží hned u vchodu s navazující toaletou. Podle podkladů od arch. Krajčiho jako by tam ta šatna nebyla… Až na dalších konzultacích se ukázalo, že tam skutečně ta šatna je a že nad sebou nahoře vytváří zimní zahradu. – Což byla do té doby docela neznámá informace.
T. Beneš: Je pozoruhodné, že ten dům, jak je malý, má sedm různých výškových úrovní. A jak upozornila Dominika, až během konzultací se ukázalo, že nad šatnou a toaletou je zimní zahrada – ve formě rozšířeného parapetu – která přiléhá k jídelně.
Nebyla to tak trochu detektivka?
D. Blahová: Tušili jsme, že ta zahrada tam někde musí být, protože Loos zanechal popisy. Tedy přesněji – diktoval a někdo přepisoval. Takže někde Loos uvádí, že by tam měla být zimní zahrada. Ale neuvádí kde. Sledovali jsme všechny dostupné materiály, především půdorysy, pohledy a řezy, ty však byly ve velmi špatné kvalitě. Dům byl nejvíce vyřešen v půdorysech.