Šutr

Anotace

Na místě bývalého nákladového nádraží Žižkov dnes stojí něco nečekaného — umělá skála. Tichá, vzpřímená, odvážná. Z jedné strany je hladká a klidná. Lesklá fasáda odráží město, dívá se do ulice jako zrcadlo. Vypadá křehce, ale je pevná jako kámen. Jako by připomínala, co tu bylo, a tiše naznačovala, co může přijít. V její stěně jsou skryty otočné dveře, za nimiž se nachází toalety s půdorysem podle zkušebního jádra betonu – nenápomínka technické paměti místa. Na opačné straně skála praská a hrubne. Vyrůstají z ní chyty, převisy, spáry – místo pro lezení, pro tělo i odvahu. Nepodobá se hoře, a přesto jí je. Je mezi světy – mezi městem a krajinou, mezi pohybem a tichem. A právě v tom je její síla. Skála, která zůstala.