Využití odložených industriálních staveb, vnímaných jako součást průmyslového dědictví, vložením nové, zpravidla nevýrobní funkce, je lety prověřenou formou jejich záchrany. Vztah původní stavební substance a nové funkce je ale primárně zcela závislý na adaptabilitě industriální stavby. Jaké jsou hlavní principy práce při záchraně industriální stavby formou konverze, nebo přesněji adaptace (Adaptive Reuse) pro nové funkce? Jaké překážky stojí v cestě těmto ověřeným postupům a za jakých podmínek lze smysluplně adaptovat původní budovu, která je zapsaná do seznamu nemovitých kulturních památek? Tři popsané základní varianty práce s industriálními budovami - akceptace/intervence/destrukce - jsou dokumentované vybranými regionálními příklady.