Prázdno mezi tvary, které je naplněné vztahy, tvoří vše prolínající vrstvu skutečnosti, jíž můžeme vnímat jako všem tvarům nadřazenou, a v jistém smyslu skutečnější. Sama o sobě je neuchopitelná. Lze ji hledat a zkoušet vidět – zobrazit její tvar ale možná jde právě jen přes obrysy objektů v ní, jejich vztah k ní, jejich rozpouštění se v ní. Je tajemná a nehmotná. Ale někdy se zdá, jako bychom jí dokázali až fyzicky cítit, vnímat, slyšet, vidět. Jsme v ní i my, jsme její součástí. I naše obrysy jsou relativní. Hledáme-li nejbližší, dívejme se za obzor. Podstatu tvarů zkoušejme rozeznat pod oblinami sněhu. Kontury světa v mlze. Střed v obkružujícím přibližování se. Přesný průběh linií v prostoru jejich rozechvění. Tvar cest v jejich směřování. Výšku nebe v očích padajícího. Hloubku moře v záblesku na hladině.