Některým slovům se občas přihodí, že se stanou módními. A mnohdy tím ztrácí vnitřní obsah, někdy i pravdivost. K takovým myslím v poslední době patří i spojení architektura jako místo. Nicméně v reálném světě současné architektury ho jakoby o to víc není vidět. Stále vznikají domy, které – jak by řekl Rostislav Švácha – jsou spíše autistické. Možná ještě přesnější označení by mohlo být – nekomunikující. Autismus je nemoc, nekomunikující dům je ale vědomá ignorance a arogance klienta i architekta. Jsou to domy, které nenaslouchají svému okolí, nevnímají ho, nezajímá je. Je ale třeba zmínit, že se jedná o komunikaci oboustrannou. Nejen dům reaguje na své okolí, ale posléze i okolí reaguje na něj. A pokud okolí přestane naslouchat svému domu, ničí místo i dům tentokrát právě ono.