Pro oblast životního prostředí byla vytvořena řada normativních ukazatelů / indikátorů, které používáme pro hodnocení, zda stav či změna stavu v území je v souladu s požadavky ekologie, hygieny či ochrany přírody a krajiny: tyto indikátory zpravidla považujeme za vyhovující i pro posouzení udržitelného rozvoje v environmentálním pilíři. Odlišná situace je ve vztahu k hospodářskému rozvoji a soudržnosti společenství: zde lze jen velmi obtížně stanovit mez, kterou je možné považovat za ještě udržitelnou. Rozbory udržitelného rozvoje území, jež jsou od roku 2007 součástí povinně pořizovaných územně analytických podkladů obcí a krajů, používají namísto kvantitativních indikátorů empirické soudy v podobě analýzy silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb (SWOT). Tento postup sice může jednorázově nahradit kvantitativní analýzu, nelze jej ale využít pro monitoring a benchmarking různých území a vyjádření trendů rozvoje na základě vytváření časových řad údajů.