Pro zajištění kvalitní a dlouhodobě stabilní osteointegrace je nutné vytvořit vhodné prostředí. Toho je možné dosáhnout pomocí trabekulárních struktur, tvořících porézní vrstvu z jednotlivých trámců. Toto řešení má však velké množství negativ, kde mezi ty nejzásadnější řadíme časté nespojitosti trámců, lokální defekty a nižší pevnost. Alternativní řešení je možné najít pomocí gyrodiní struktury, která se řadí do ploch, nazývaných IMDS. Jedná se o povrchy, které rozdělují prostor na dvě nebo tři oblasti a minimalizují mezifázovou oblast. Výhody struktury spočívají zejména v eliminaci vlivu lokálních defektů způsobených 3D tiskem a výrazně vyšší pevnost v porovnání s trabekulárními strukturami při stejné denzitě.