Článek analyzuje prostorovou organizaci systémů zástavby pražských sídlišť a popisuje základní problémy těchto struktur ve vztahu k čitelnosti prostředí a jeho budoucí adaptabilitě: sídliště nepředstavují na rozdíl od tradičního města otevřený systém hierarchicky uspořádaných prvků (tkáň), kde lze do značné míry jednotlivé prvky soustavy – především ty na nižších stupních hierarchie – dle potřeby obměňovat, aniž by tím nějak výrazně utrpěl charakter či identita hierarchicky vyšších prvků (ulic, náměstí, eventuelně lokalit a čtvrtí). Absence snadno čitelné organizace pak působí problémy při rozhodování na každodenní úrovni, při správě území i pro nové investiční vstupy. každá rutinní operace v území se tak stává vysoce náročným koncepčním úkolem. Druhá část článku představuje základní morfologickou taxonomii pražských sídlišť. Široká škála navzájem velmi odlišných morfologických typů je systematizována do šesti základních kategorií.