Pod pojmem klenba si architekt obvykle představí poetické, vzedmuté prostory cihelných nebo kamenných historických budov. Ale při studiu kleneb bychom neměli být sváděni zažitou představou, že pro křivkové zastropení není v moderní, strohé, zpravidla pravoúhlé architektuře místo. Navzdory přerušení tradice, vyvolanému uplatněním kovu ve druhé polovině devatenáctého století, zažívalo masivní obloukové zastropení s objevem železobetonu velkolepou vlnu návratů. Lehké kovové nebo dřevěné velkorozponové konstrukce na počátku dvacátého století sice stále ještě převažovaly, ale mechanické a chemické vlastnosti železobetonu tento materiál pro řadu budov přímo předurčovaly - ryze racionální a přitom technicky velice náročné průmyslové a inženýrské stavby stály bezesporu v první linii a staly se na počátku dvacátého století "nosnými" vzory.